CONTACT

12/08/2013

Jean Philippe Vassal (30/07/2004)












La Condition Publique, Roubaix (EASA workshop): About Recent Work 30. července se v rámci přednáškového cyklu, pořádaného jako doprovodný program největšího evropského workshopu pro studenty architektury, představil Jean Philippe Vassal z Bordeaux. Svou přednášku začal několika obrázky z Afriky, Nigeru – ukazující zkušenost z tzv. horizontálním prostorem (poušť) a zdůraznil důležitost těch nejmenších přístřešků, určených pouze pro dočasné využití. JPV žil a pracoval v Africe 5 let a tvrdil, že to jeho tvorbu velice poznamenalo. Jedním z nejdůležitějších poznatků byl fakt, že stavět se dá prakticky z čehokoliv. Ukázal realizaci svého afrického souseda, který každé ráno pomocí pár větví a plachty vytvořil během tří minut přístřešek, ve kterém pak strávil celý den. Poté následovala asi nejpůsobivější ukázka z Afriky. Místo, které sám Vassal označil za jedno z nejlepších, které v životě navštívil. Nomádská škola uprostřed pouště. Přístřešek vytvořený pouze z větví a slámy, jehož světlá výška byla přibližně 1,5 metru. Na zemi seděli děti ve věku přibližně deseti let a sledovali výukový program v televizi. Uvnitř nebyl žádný vyučující. Televize byla nabíjena pomocí solárního panelu na střeše. Přestože v okolí bylo obrovské vedro, uvnitř byl podle Vassalových slov příjemný chládek. Tuto stavbu označil za skvělou ukázku nejsoučasnější architektury. Kombinaci tradiční nosné konstrukce s prvky high–tech vybavení. Africkou část přednášky zakončil svou vlastní první realizací – slaměným domem na devíti větvích na vrcholku písečné duny, obehnaným kamenným plotem. Tuto svou realizaci okomentoval větou: „Myslím, že architektura může být vytvořena velice jednoduchým a minimálním způsobem, a to nejenom v Africe.“

Následovala první evropská realizace, rodinný dům v Bordeaux z roku 1993. Stavba s výrazně omezeným rozpočtem a půdorysnou plochou 180 m2 (za cenu domu o rozloze 80m2). Dům pro rodinu s dvěma dětmi, s ocelovou strukturou, jehož užitná plocha je rozšířena skoro na dvojnásobek pomocí prostoru krytého průhledným vlnitým laminátem. Tento prostor na pomezí mezi exteriérem a interiérem vytváří skutečné jádro domu. Vassal zdůraznil, že hned ve své první realizaci se setkali s klientem, který vůbec netušil, co sám chce a co by od architekta mohl požadovat. Druhou představenou realizací ateliéru Lacaton+Vassal byl rodinný dům poblíž Bordeaux, v Lège-Cap-Ferret. Na fantastickém místě, ve svahu hustě porostlém borovicemi, který spadá směrem k Atlantickému oceánu. JPV: „Dám vám jednu radu. Vždy vyjděte ze situace a z každého jednotlivého elementu každé situace! Když jsme na místo dorazili, určitě 80% už bylo hotovo. Díky stromům, písečné duně, krajině, slunci, moři. Těch zbylých 20% spočívalo v umožnění lidem na tomto místě bydlet.“

Samotný dům je jednoduchý ocelový skelet obložený vlnitými hliníkovými plechy. Slavným se stal díky detailu prorůstajících stromů skrz interiér domu. Nikdy jsem se nemohl zbavit dojmu, že fakt, že část kmene je ve vnitřním prostředí a část ve vnějším, této šestici stromů příliš neprospívá (* mimochodem, v roce 2006 mi na konferenci ve Vídni Anne Lacaton na přímý dotaz odpověděla, že dva už uhnily, ale i tak to považuje za lepší, než je pokácet všechny předem). A to ani v podnebí, které panuje v okolí Bordeaux. K tomuto tématu se rozproudila diskuse po skončení přednášky. Na můj dotaz, jak se vyrovnává s faktem, že sice na místě nepokáceli jediný strom, ale na druhou stranu na výstavbu domu použili materiály, jako jsou hliník a ocel, jejichž výroba není zrovna ekologicky nejšetrnější, Vassal reagoval poněkud podrážděně: „Já si nemyslím, že by ten dům měl být ze dřeva!“

„Při našich realizacích se vždy snažíme o co nejekonomičtější řešení. Tady se nám zdál ocelový skelet nejvýhodnější, tak jsme ho použili. Snažíme se šetřit peníze svých klientů. To nás zajímá.“ Ještě doplnil, že tento dům výborně dokumentuje fakt, že v každé situaci můžete postavit svůj projekt, aniž byste cokoliv ničili nebo bourali. Dalším předvedeným projektem byla rekonstrukce Palais de Tokyo (centrum postavené pro současné umění roku 1936), nedávný finalista Mies van der Rohe Award 2003. Vassal ukázal fotografie stavu interiérů z doby, kdy se k projektu dostali. Uprostřed Paříže, v jedné z nejvíce luxusních čtvrtí se pod monumentální fasádou ukrýval těžce poškozený betonový interiér (díry v betonových podlahách, žádné topení), připomínající vnitřek staré továrny. Úkolem bylo vytvořit centrum současného umění, otevřené od poledne do půlnoci, a to s velmi omezeným rozpočtem. Podobně jako u předchozího projektu popsal Vassal zásahy svého ateliéru jen jako minimální. Tak, aby odhalili krásu původního objektu a využili všechny možnosti, které stávající budova nabízela. A umožnit lidem začít tuto budovu znovu používat, což nebylo možné po více než 10–15 let. Protože rozpočet byl velice omezený, všechny peníze byly použity jen na opravdové nezbytnosti – rozvody elektriky, topení a vzduchotechniku. „Minimum zásahů poskytuje o to větší svobodu uvnitř.“ Podle množství fotografií prostorů plných lidí se tomu dalo snadno uvěřit. Budova obsahuje rovněž školu umění, knihovnu a malé zahrady.

Dále přišel na řadu projekt fakulty architektury do Nantes. Pokus o vytvoření co nejekonomičtějšího prostorového řešení, s obrovskou mírou flexibility. Lacaton+Vassal navrhli železobetonový skelet o třech hlavních podlažích. Přízemí má světlou výšku devět metrů a patro po šesti. Celá budova je vytvořena tak, že únosnost na jeden metr čtvereční představuje jednu tunu. To už dává slušnou dávku flexibility. Střešní terasa má rozlohu 2500 m2. Ta je spojena s přízemím širokou rampou, která umožňuje i přístup nákladním autům. Na střeše se tak mohou konat události jakéhokoliv druhu. Zákres ve photoshopu ukazoval cirkusový stan umístěný na nejvyšší úrovni budovy. Počítačové perspektivy a především zákresy atelieru Lacaton+Vassal by stály za vlastní přednášku. Prakticky každá perspektiva byla skoro přeplněna nejrůznějšími stafážními prvky. Lidmi počínaje, čajovými hrníčky na stolech konče. Zákresy byly nádherné. A bylo jasně patrné, že si vyžádaly desítky a desítky hodin soustředěné práce. Nevyskytovaly se na nich žádné populární modelky nebo luxusní interiérové vybavení, jak tomu často bývá zvykem. Všechny působily neuvěřitelně civilním a příjemným dojmem. Ale té práce. Neuvěřitelné.

Další ukázkou byl projekt sociálního bydlení do francouzského města Mulhouse (místo dvou realizací H&dM), který je těsně před dokončením. Jedná se o speciální expozici (Cité Manifeste) sociálního bydlení se zahradami, vyvinutou ve spolupráci s dalšími čtyřmi architektonickými týmy (Jean Nouvel, Shigeru Ban, Duncan Lewis a Matthieu Poitevin). Projekt dvojice Lacaton+Vassal bych označil za nejprogresivnější a nejzajímavější. Jako skoro pokaždé, pokusili se i zde vytvořit co největší možný obestavěný objem (přestože se jedná o sociální bydlení), a to tak, aby byl co nejlevnější. Přízemí je vytvořeno jako montovaný železobetonový skelet. Celý systém je normálně využíván na tvorbu garáží. Jedná se tedy o mimořádně vysoko-sériově produkovanou stavebnici, což ji činí ekonomicky velice zajímavou. Patro je vytvořeno pomocí skleníků (pokrytých makrolonem), běžně používaných v zemědělství. Aneb další vysoce-sériově produkovaný prefabrikát. Tímto spojením vznikl bytový dům o celkové kapacitě 14 bytů. Každý ze sociálních bytů má tři ložnice a obývací pokoj (70-80m2) a jeho celková výměra činí 170m2. Výzva byla postavit tyto byty za cenu, za jakou je možno normálně postavit byt, jehož užitná plocha je kolem 70m2. Všechny byty jsou mezonetové a střídají se dvojice s velice rozsáhlým přízemím a menším patrem a naopak s malým přízemím a obrovským prvním patrem. Každý byt tedy obsahuje solidnost, těžkost a masivnost přízemí a k tomu kontrastní světlost a lehkost patra. Každý byt má obývací pokoj o rozměrem 70 – 80m2. Vasalovými slovy řečeno, je dost velký na to, abyste uvnitř mohli přijímat návštěvy a vaše děti tu zároveň mohou hrát ping–pong. Projekt byl opět doprovozen obrovským množstvím pracných počítačových záběrů. Celé skleníkové podlaží obsahuje běžný systém kontroly interiérové teploty, běžně využívaný při pěstování plodin v zemědělství. Každopádně jeden z nejzajímavějších projektů, jaký jsem viděl za poslední léta. Rád se na něj pojedu po dokončení podívat.

Závěrečná část přednášky se týkala problémů kolektivního bydlení ve Francii a velké otázky, která je podle Vassala ve Francii velmi aktuální (a nejenom ve Francii). Zda je lepší nechat zbourat velké nepopulární obytné věže (ekvivalent českých panelových sídlišť) a postavit úplně nové byty. Anebo zda je lepší přeci jen se pokusit o jejich rekonstrukci. Pro Vassala byla odpověď jasná. Zvítězila ta druhá varianta. Jeho řešení však bylo v lecčems pozoruhodné. Celou tuto úvahu vedl při zobrazení interiéru jednoho z Case Study Houses od Pierra Koeniga s nádherným panoramatickým výhledem skrz celo-prosklené plochy stěn na Los Angeles. Vassal svou úvahu uvedl slovy: „Je třeba začít od kvalit každého jednotlivého bytu. A ne se nejdříve zabývat urbanismem.“ Následovaly zajímavé dvojice ukázek. Vždy nad sebou jsme mohli porovnat stejný prostor s jinými okenními otvory. Obyčejný panelový byt se změnil v luxusní prostředí, když jeho malá, ekonomická okna nahradila skla od podlahy až ke stropu. Z bytu ve dvacátém patře panelového domu na periferii Paříže se stal rázem prostor s neuvěřitelným výhledem. Atmosféra interiéru se zcela proměnila. Naopak Koenigův masterpiece, opatřený panelákovými okny, nedával příliš možností obdivovat noční Los Angeles. Dalším objektem, který prošel Vassalovou photoshopovou zhoršovací kůrou, byl Miesův Farnsworth House. Výměna fasádního pláště mu opravdu příliš nepomohla. Jen jsem si uvědomil, že je to podruhé, co vidím nějakou úpravu tohoto domu. Naposledy ho SeArch otáčeli o 90 stupňů. Dalším argumentem, který podpořil Vassalův názor o ne-likvidování a spíše rekonstruování, byla čistě ekonomická stránka věci. Když chcete zbourat panelový bytový dům ve Francii, vyjde vás to asi na 30 000 Euro/byt. Výstavba nového stojí 150 000 Euro. To už je dohromady 180 000 Euro. A to je skoro 10x více, než stojí obyčejná rekonstrukce. „Ve Francii momentálně chybí přibližně 600 000 bytů. Je tedy velice hloupé začít tím, že začneme bourat již ty existující.“ „Z této kalkulace vyplývá, že pokud budeme byty rekonstruovat, můžeme jich mít 2-3x více a můžeme je udělat 2-3x lepší.

Normální postup je dívat se na město jako na nějakou homogenní masu z veliké dálky. My naopak tvrdíme, že je potřeba jít do interiéru každého domu, každého bytu, každého pokoje – a tam začít přemýšlet, jaké úpravy k lepšímu mohu vykonat.“ „Tuto urbánní práci musíme začít uvnitř, ne venku.“ Následovala dlouhá sekvence obrázků typu ‘předtím a potom‘. Obyčejné panelové byty s malými okny byly nahrazeny exkluzivními lofty (alespoň se to tak jevilo) s rozměrnými balkóny a terasami. „Když dokončíme úpravu jednoho bytu, můžeme začít s úpravou dalšího. Pokud bude potřeba, přidáme více výtahů. V přízemí můžeme bytový dům doplnit o jiné programy. Třeba ordinace doktorů, nebo pracovní příležitosti pro jiné profese. Budou zde služby. Pro hlídaní dětí, pro konzumaci jídla a pití, bazény, sauny, kina, místa pro hraní karet, tancování, …, atd. V horních podlažích budou solária a zahrady“, pokračoval emotivně Vassal. Další série ‘předtím a potom‘ ukázala co má na mysli. „Je to jako s tím domem, který jsem ukazoval na začátku přednášky. Tím, kde jsme neskáceli jediný strom. Bez bourání těchto domů můžeme vytvořit lepší byty. Pouze prací na interiéru a jen malou dodatečnou prací vně budov můžeme vytvořit mnohem lepší životní podmínky. Když takto upravíme každou obytnou věž, nebude již tak ošklivá, jak bývá často označována politiky. Zanikne tak hlavní důvod pro její odstranění. Podle mě můžete klidně pracovat jako urbanisté od každého jednotlivého domu směrem k celku. Ne naopak. Děkuji za pozornost.“

V Liberci, 05.12. 2004, AG

Jean Philippe Vassal se narodil roku 1954 v Casablance, v Maroku. Po dokončení vysokoškolských studií na škole architektury v Bordeaux roku 1980 strávil pět let v Nigeru jako architekt a urbanista. Roku 1987 založil v Bordeaux kancelář Lacaton+Vassal - spolu s Anne Lacaton ( * 1955 ). Vyučoval na školách architektury v Bordeaux a ve Versailles.