CONTACT

4/29/2011

O fanoušcích současné architektury


"Jsou dva způsoby vzniku nového. Pomalý a rychlý. Tedy evoluce a přenos z kontextu do kontextu."
Jeff Kipnis

"Hlavně v názvu nesmí být slovo architektura, to by nikdo nepřišel, to každého odradí."
zaslechnuto v metru

"Byla jsem na jeho přednášce na Symposionu na GJK, na kterou jsem se dostala náhodou a nevěděla jsem, že bude mluvit o architektuře - to bych tam v životě nešla."
komentář pod videem mé přednášky Bourání klišé na youtube

Současná architektura má hrozně málo fanoušků. Nejen v Česku, ale po celém světě. Kdysi mě na to upozornil Jeff Kipnis. Říkal, že na jeho přednášky chodí pouze lidé nějak s architekturou spjatí (architekti, studenti, teoretici, novináři o architektuře píšící). Výjimku představovali dva lidé, kteří byli opravdu "pouze" fanoušci. Ale po několika návštěvách přednášek se rozhodli architekturu studovat a přešli tak na druhou stranu.

Historická architektura má fanoušků dost - říká se jim turisté. Ta současná nikoliv. Nemyslím si však, že je to její nižší kvalitou. Nemám zanalyzovány důvody tohoto stavu, ale za poslední dva a půl roku mám skvělé zkušenosti s přednášením pro ne-architekty. Hrozně rád přednáším a píšu o architektuře tam, kde ji nikdo nečeká. Proto mám radost, že články o architektuře v Lidových novinách vycházejí v příloze Relax, přesně tam patří. Stejně tak záložka "Architektura" na lidovky.cz, která se nachází mezi "Zajímavosti" a "Dobrá chuť", taky vynikající místo. Když jsou lidé nečekaně s tématem architektury konfrontováni, jsou většinou příjemně překvapeni, téma je zajímá, mají vynikající otázky a jdou doopravdy po podstatě věci.

Za svůj osobní úkol považuji mluvit o architektuře právě tam, kde to nikdo nečeká. Věřím, že to je nejefektivnější cesta ke zvýšení počtu fanoušků současné architektury, a tedy i k vylepšení životního prostředí, ve kterém momentálně žijeme.

4/26/2011

SuMo 37 / O důležitosti architektury


Všechny profese o sobě tvrdí, že jsou mimořádně důležité. Většina z nich dokonce tvrdí, že jsou nejdůležitější. Je těžké se v tom orientovat a tyto samochvály o vlastním významu už vlastně ignorujeme. Smůlu mají ty doopravdy důležité profese, jejichž význam zcela zaniká mezi méně důležitějšími, ale o to agresivněji se o své místo hlásícími.

Jak je to s architekturou? Kam vlastně patří na žebříčku důležitosti? Na vrchol? Na samý konec? Někam doprostřed? Nebo jsou všechny profese důležité stejně a dělení na důležité a méně důležité zcela postrádá smyslu? Těším se na vaše názory a pouze přidám popis svého běžného dne.

Je ráno, probudím se v architektuře (mimochodem od Josefa Havlíčka z roku 1935). Opustím byt a jdu čtvrtí vytvořenou podle masterplanu architekta (Antonína Engla). Míjím domy na jejichž fasádách jsou napsána jména architektů. Přijdu k zastávce metra, k mizerné architektuře, která mě pokaždé naštve. Dál pokračuji tramvají a pěšky vstupuji do práce, do architektury s velkým A, budovy Elektrických podniků od Adolfa Benše a Josefa Kříže. Na oběd jdu do interiéru architektury, na večeři rovněž. Přes den mám několik schůzek, když to není ve vlastní kanceláři, je to v kavárně, neboli v interiéru nějaké architektury. Pozdě večer se vracím domů, zpět do architektury. Celý můj den je lemován, ovlivňován a spoluvytvářen architekturou. Občas si o víkendu zajedu do přírody, kde mohu vlivu architektury na pár hodin uniknout. Je tedy architektura důležitá?

4/17/2011

Valná hromada


Včera jsem poprvé navštívil Valnou hromadu České komory architektů. Byl to silný zážitek, a proto vkládám pár poznámek a otázek.

Vysoká účast – jednu chvíli kolem 350 autorizovaných architektů (tedy necelá desetina všech členů), ale oproti předchozím ročníkům několikanásobný nárůst. Mylně jsem očekával, že se budou prezentovat VÝSLEDKY činnosti ČKA (představenstva, pracovních skupin, kanceláře). Že se představí, co se udělat mělo, co z toho se podařilo, co nikoliv, a že se odhlasuje, co jsou úkoly a především priority na další rok. Výsledky se rozhodně neprezentovaly. Zato jsme byly svědky popisu mnoha PROCESŮ („absolvovali jsme třicet tři schůzek s různými neustále se obměňujícími se ministry a jejich náměstky – všichni byli vyjmenováni, uspořádali jsme tolik a tolik tiskových konferencí – na které přichází spousty novinářů, kteří se aktivně ptají, ale pak jim „jakýsi záhadný editor zakáže tyto informace otisknout“ – to cituji, atd. – k čemu ovšem tyto schůzky a tiskové konference vedly, jsme se nedozvěděli. Vtip dne zněl: Uspořádali jsme masivní mediální kampaň – asi o tom nevíte, kolego …). Na priority nedošlo rovněž, struktura diskuse pro mě byla od začátku naprosto záhadná.

Postupovalo se podle předem odsouhlaseného programu, ale jeho logika mi zůstala po celý den utajena. Nejvíce času se strávilo na suverénně nejméně podstatných věcech. Vznik ceny za architekturu Josef (dobrá hodinka a půl), a zda vystoupit či nevystoupit z UIA kvůli 80 000,- které lze použít na činnost pracovní skupiny pro zahraničí. Těžko se rozhodnout bez jakýchkoliv faktografických údajů, což také většina unaveného publika konstatovala a požádala vedení ČKA o tyto informace na další Valné hromadě, tedy přesně za rok.

Šokovala mě (doopravdy) neuvěřitelně nízká úroveň vedení diskuse a předávání slova. Členové představenstva oslovovali sebe a své dlouholeté kolegy křestními jmény, jiné pak zase natvrdo příjmením. Kultura tohoto způsobu diskuse mi připomínala výměnu názorů ve fotbalové šatně po prohraném poločase. Dobrý start pro příště bude svěřit vedení a moderování Valné hromady někomu jinému, než samotným členům představenstva – byla by tak naděje, že se mj. vyhneme trapasům, jako je nepřivítání předsedy ČKAIT.

Ale abych pouze nekritizoval, pokládám pár otázek, na které jsem těžko hledal odpovědi. Jak vysvětlit někomu, kdo se upřímně snaží o dobrou věc, dává do toho množství energie za minimum peněz a je nade vší pochybnost morálně bezúhonný, že za špatnými výsledky může stát kromě vnějších okolností rovněž jeho neschopnost? Jak vysvětlit, že všechno nezvládnete sami a potřebujete s někým spolupracovat? (Zde bych začal kvalitou vizuálních výstupů ČKA. Informacím by určitě dodalo na váze, kdyby měly vysokou vizuální kulturu. Těžko někomu věřit, že se stará o kvalitu prostředí, když jeho web a tiskoviny vypadají tak, jak teď). Architekti jsou zvyklí najímat profesanty ze všech různých oborů, proč podobně nepostupuje jejich vedení, je pro mě nepochopitelné. V posledních letech se v Česku rovněž jednoznačně ukazuje jedna věc. Čím větší množství lidí, tím menší šance se na něčem smysluplném dohodnout. Proč má tedy představenstvo 12 členů a ne podstatně méně? Proč je ve stavovském soudu celkem 9 lidí (předpokládám, že naprostá většina, pokud ne všichni bez právního vzdělání)? Proč je v dozorčí radě dalších 9 lidí?

Nesprávné očekávání
Z diskuse jsem pochopil, že si velká většina přítomných autorizovaných architektů myslí, že posláním vedení ČKA je zvyšovat prestiž architektů, bojovat za jejich zájmy všemi zákonnými prostředky, a že absolutní většina jeho činnosti by měla být směřována VEN, mimo profesi. Na druhou stranu, vedení se projevovalo tak, že jeho úkolem je působit DOVNITŘ profese. Informovat své členy - pravidelným tiskovým servisem, včetně ročenky, která po změnách řádů může vycházet jednou za několik let, nebo dokonce několikrát ročně (sic) – trestat architekty, kteří se účastní neregulérních soutěží. Návrh: Ať ČKA rozdělí soutěže na regulérní a neregulérní a v těch neregulérních, svým členům neposkytne žádnou pomoc, pokud dojde k problémům … ale ať jim účast nezakazuje a netrestá je za to (chápu, že to vyžaduje změnu řádů).

Závěrečná poznámka. Častokrát zaznělo: Chceme věci medializovat, ale nejsme lékaři, o nás nikdo nemá zájem, naše problémy a starosti jsou neatraktivní, fňuk. Pokud tedy chcete věci medializovat, nabízí se otázka. Víte, jak se to dělá? Pro začátek by bylo vhodné srovnat četnost televizních a novinových výstupů Asociace cestovních kanceláří ČR (která je pro společnost x krát méně významná) a ČKA. Hádejte v čem je rozdíl. Malá nápověda: Novináři se neinformují pořádáním tiskových konferencí.

PS/
Účast na další Valné hromadě bych doporučil všem začínajícím architektům a studentům, jako naprosto nezbytnou součást jejich vzdělání, pro lepší se zorientování v prostředí, ve kterém se budou profesně pohybovat a v lidech, kteří je zastupují.

A závěrečná otázka. Zajímalo by mě, kolik bylo na Valné hromadě žen - autorizovaných architektek? Optickým odhadem pár procent. To je zoufale málo. Myslím, že jejich větší přítomnost by vedla k mnohem vyšší úrovni diskuse.

4/09/2011

SuMo 36 / O odbornosti


"Nejdůležitějším prvkem jakéhokoliv expertního systému jsou znalosti."
Bruce G. Buchanan, Randall Davis, Edward A. Feigenbaum

"Obzvlášť významné je, že mnohé z nejlepších společností jednoznačně uznávají důležitost hlubokých znalostí ve svém konkrétním oboru v protikladu k obecným manažerským schopnostem. Nejlepší obchodní školy a mnoho vedoucích firem se po desetiletí snažily produkovat všeobecné manažery, lidi, kteří by se uchytili doslova v každé organizaci a pozvedli její úroveň jen pomocí technik, které se naučili. Podle teorie toho moc nemuseli vědět o konkrétní oblasti, potřebovali jen znát strategie pro řešení obchodních problémů. Ukázalo se ale, že takto management nejúspěšnějších společností nefungoval. Když se v roce 2001 Jeff Immelt stal ředitelem GE, provedl studii nejlepších firem z celého světa - těch, které rostly mnohem rychleji než ekonomika a svým akcionářům přinesly vysoké výnosy. Co měly společného? Jedním základním rysem bylo podle studie to, že si firmy u manažerů cenily "odborných znalostí" - tedy rozsáhlých znalostí v oboru dané firmy."
Geoff Colvin

"Nehledáme odborníka, hledáme manažera."
náměstek primátora Prahy Josef Nosek k obsazení pozice šéfa Útvaru rozvoje města

viz: Náměstek primátora Josef Nosek (ODS) tvrdí, že Praha potřebuje na tomto místě spíše manažera, který bude řídit asi dvě stovky zaměstnanců ÚRM. „Útvar rozvoje není útvarem hlavního architekta. Je to servisní organizace,“ řekl ČTK Nosek. Situaci přirovnal k některým pražským nemocnicím, ve kterých funkci ředitele zastávali například ekonomové nebo právníci.

"Rozdíl mezi laickou a odbornou veřejností spočívá v tom, že ta odborná má o danou problematiku zájem."
Svatopluk Sládeček

Proč by měl být šéfem Útvaru rozvoje města architekt? A nikoliv úředník, nebo manažer? Protože mu na kvalitě města, architektury, života ve městě, veřejných prostor, nejvíce záleží. Proto se tím dlouhodobě zabývá. A díky tomu má o této problematice rozsáhlé znalosti (nebo ten předpoklad alespoň existuje). Pokud najdete někoho, komu tato problematika leží na srdci více, vyberte jeho.

Záměna odbornosti za manažerské schopnosti (jejichž údajná důležitost u nás v posledních dvaceti letech převažuje) je podle mě jeden z největších omylů polistopadového vývoje. Jsme tak svědky toho, že např. jednotlivá ministerstva vedou lidé bez odbornosti (která prý není důležitá) a podle toho to vypadá.

Ministerstvo kultury vede zubař, kterému je kultura zcela ukradená a dává to svými vystoupeními nepokrytě najevo. Min. dopravy do nedávna vedl šéf bezpečnostní agentury. Ministr vnitra je spisovatel a novinář. Ministr obrany je geograf. Ministr zemědělství dopravák. Ministr životního prostředí politolog, tiskový mluvčí. Ministr školství je psycholog.

Přijde vám to normální?

4/03/2011

SuMo 35 / O nedůslednosti


Všichni jsme nedůslední.

4/02/2011

SuMo 34 / O závislosti


Závislost je mnohými chápána negativně (viz: "Nemůže věc objektivně posoudit, není nezávislý."). Nezávislost pak často pozitivně, jako nutná podmínka. Ale nezávislost neexistuje. Není nad osobní příklad. Já jsem finančně závislý na svých zaměstnavatelích (Fakulta umění a architektury TU v Liberci, Lidové noviny, Český rozhlas, soukromí i veřejní klienti). Pracovně jsem závislý na všech, kteří se podílejí na vzniku architektury (stavitelé, architekti, stavební firmy, řemeslníci, stavební inženýři, statici, atd.). Nebýt jich, neměl bych o čem mluvit, psát, přemýšlet, přednášet, teoretizovat. Bez telefonu a internetu už bych asi nedokázal nic. A to jsem ještě nemluvil o citové závislosti na přátelích, známých, rodině a přítelkyni. Spolupracoval jsem s představiteli všech parlamentních stran, vyjma té komunistické. Takže tolik k vlastní nezávislosti. Jiná otázka zní, nakolik tato závislost ovlivňuje úsudek, ale to ví pouze každý sám.