CONTACT

3/30/2011

SuMo 33 / O stručnosti


Za uplynulého 2,5 roku jsem v Česku potkal stovky skvělých lidí. Od studentů, až po tu úplně nejstarší generaci. Inteligentních, sečtělých, pracovitých, vtipných, precizních, přemýšlivých, citlivých, skromných, ... doplňte si všechny možné pozitivní vlastnosti. Ale prakticky nikdo z nich (až opravdu na čestné výjimky většinou z té úplně nejstarší generace), nikdo z nich nebyl stručný. Stručnost je vlastnost, která snad v Česku neexistuje. Ví někdo proč?

3/26/2011

SuMo 32 / Jeden týden


Několik nedávných zážitků a postřehů:

Přednášky, nebo diskuse o architektuře musí pořádat někdo jiný než architekti, nebo architektonické instituce. Pak to stojí za to. Do publika přijde někdo jiný, než právě "pouze" architekti a má to tak i osvětový význam. Minulý týden jsem to zažil hned 2x, v divadle Archa (záznam diskuse zde) a v Americkém centru. Obojí výborné zážitky. Poznámka na okraj, pokud bude město Praha hledat hlavního architekta (klidně mu může říkat Ředitel Útvaru rozvoje města), tak nikoho lepšího, než je Roman Koucký, nenajde.

Skvělé číslo Zlatého řezu. Nepročetl jsem celé, ale začal jsem textem Davida Krause. Je výborný. Perfektní reklama na přednášku, která proběhne 7.4. v NODu, pořádá Kruh.

Ve středu návštěva bytového domu realizovaného Prahou 1. Asi poprvé budu chválit v Praze stavbu realizovanou za městské peníze. Palec nahoru i Petrovi Burianovi. Chybí tomu pouze barevné venkovní rolety, to masivní použití všech odstínů šedé mu mnoho lidí neodpustí. Fota ze stavby zde.

Slavnostní otevření FA ČVUT. Poprvé v životě jsem viděl VIP sekci, kde nebyl nikdo VIP (snad nikoho neurážím, ale fakt mi to tak připadalo). Proč tam vůbec byla mi nikdo nevysvětlí. A pak jsem musel dlouho přemýšlel, jestli už jsem zažil stavbu, která by měla ohromně jednoduchý půdorys a přesto se v ní po čtyři hodiny nejsem schopen zorientovat (pozn. ten večer jsem pil jenom vodu). A ... nezažil.

Když se v jedné místnosti (nedej bože hospodě) sejde více, než 10 architektů, existuje reálná šance, že se nedohodnou absolutně na ničem. Ale druhý den si to uvědomí a začnou rychle jednat, skoro jako kdyby byl včerejšek plných efektivních dohod.

Rovněž poprvé v životě se mi stalo, že mi zazvonil budík a já vůbec nevěděl, co je to za zvuk a proč zvoní. Došlo mi to až o pět hodin později. Musím zvolnit.

Spousta nezodpovězených emailů. Snad zítra.

Konečně jsem si vychutnal Visual Acoustics a málem mě to rozplakalo. Moc doporučuju. Každému, koho zajímá architektura. Absolutní nádhera.

Na návštěvě v Karlových Varech kvůli Triplexu od A69, ale větší radost mi nakonec udělala úprava ulice na pěší zónu v centru Chebu.

Cesta kolem "Skleňáku" a prezentace výsledků vyzvané soutěže na pomník Nikoly Tesly mi znechutila víkend. Praho 6 (vedení radnice, nebo Útvaru rozvoje), styďte se.

3/20/2011

SuMo 31 / O chválení toho nejlepšího a kritice ... toho samého


"Špatnému v podstatě stejně nelze zabránit (špatné se vždy prosadí samo), zatímco dobré je nutné zásadním způsobem vždy iniciovat a podporovat zejména ve veřejném sektoru, který vždy určuje hladinu průměru. Pozitivními kroky lze nejrychleji minimalizovat nekvalitní architekturu a postupně zvedat její celkovou úroveň. Cílem totiž ve výsledku není realizace několika špičkových příkladů, ale právě celková úroveň průměru."
Roman Koucký (v knize Úřad kreátora)

V roce 1992 začal vycházet časopis Zlatý řez. Ve své době to byl časopis nastupující architektonické generace (členům ediční rady bylo něco málo přes 30 let). Vytkli si za cíl psát pouze o projektech a stavbách, které sami členové redakce považují za kvalitní, na ostatní je prý škoda papíru. Ty existují všude kolem nás.

Ještě koncem 90. let a začátkem 21. století vycházely v časopise Architekt pravidelně recenze kvalitních staveb. Většinou pochvalné, občas i velmi kritické. Psali je jak členové redakce, tak externisté, jejichž výběr ovlivňovali autoři staveb. Redakce se snažila splnit jejich přání, od koho by si chtěli nechat svou stavbu zrecenzovat. Stávalo se tak, že recenzi na realizaci Marka Chalupy psal David Kopecký. Marek si ho nevybral proto, že od něj očekával největší pochvalu, ale proto, že si Davidova názoru vážil a chtěl ho slyšet. Stavby Stanislava Fialy recenzovala Monika Mitášová, autory Obecního domu Karel Doležel, a Rostislav Švácha psal snad o všech. Mezi občasné kritiky patřil např. Jaroslav Wertig, nebo Luis Marques. Jeden z mých velkých zážitků přestavuje recenze Jana Šépky na vilu ve Vraném nad Vltavou od Josefa Pleskota. Dnes je recenzí naprosté minimum, byly nahrazeny krátkými úryvky z autorských zpráv a nikdo(?) je nepostrádá.

Ovšem nikdy se v odborných časopisech nevyskytovaly recenze mizerných staveb. Ty byly vždy okázale ignorovány a nikdo se jimi nechce zabývat. Nekvalitní díla si přece nezaslouží, abychom jim věnovali byť jen minimální pozornost. Nebo-li: i negativní reklama je reklama. Toto je možná srozumitelné v odborných kruzích, ale páchá to nedozírné škody na všech ostatních. Nevědí, která architektura je kvalitní (vždyť ji jeden odborník chválí a druhý kritizuje - odtud teorie, že co odborník to názor, tak proč se tím vůbec zabývat) a ovlivněni PR zpávami a množstvím pseudo-cen (dnes je možné dostat cenu doopravdy za cokoliv) mají třeba představu, že mezi mimořádně kvalitní architekty (nebo dokonce světově uznávané) patří Patrik Kotas, nebo Petr Franta (dosaďte si další jména).

Nedávno mě jeden pražský politik požádal, abych mu vyjmenoval 10 opravdu špatných staveb, postavených v nedávné době za veřejné peníze. Zjistil jsem, že mu nemůžu vyhovět. Alespoň ne okamžitě, že bych jejich seznam na místě vysypal z hlavy. Snažím se nekvalitu ignorovat, a nezapamatovat si.

Na závěr ocituji další tvrzení Romana Kouckého, kterým se bohužel neřídím: "Závěrem bych se chtěl dotknout tzv. etiky architekta. Jsem-li bytostně přesvědčen o "zločinu" a z jakési falešné kolegiality to tajím před společností, ba dokonce před postiženými, jimiž jsou většinou neinformovaná veřejnost a někteří nezkušení investoři, domnívám se, že se nechovám eticky, ale dopouštím se zločinu stejného, ne-li dokonce horšího."
Zločiny proti městskosti, předneseno v Mánesu 1. dubna 1993

Obě citace pocházejí z knihy Romana Kouckého: Úřad kreátora (viz obrázek), kterou maximálně doporučuji vaší pozornosti.

3/19/2011

SuMo 30 / O povrchnosti


"Jen velmi povrchní lidé nesoudí druhé podle vzhledu."
Oscar Wilde

Clouseau:
Listen to me, Hercule, and you will learn something. Now then, the facts in this case are: the body of the chauffeur was found in the bedroom of the second maid. Fact! Cause of death: Four bullets in the chest. Fact! The bullets were fired at close range from a .25 caliber Beretta automatic. Fact! Maria Gambrelli was discovered with the murder weapon in her hand. Fact! The murder weapon was registered in the name of the deceased, Miguel Ostos, and was kept, mind you, in the glove compartment of the Ballon Rolls-Royce. Fact! Now then, members of the household staff have testified that Miguel Ostos beat Maria Gambrelli frequently. And now, finally comes the sworn statement of Monsieur and Madame Ballon, as well as all the members of the staff, each of them with perfect alibis. Now then, Hercule, What is the inescapable conclusion?
Hercule LaJoy:
Maria Gambrelli killed the chauffeur.
Clouseau:
What? You idiot! It's impossible.
Hercule LaJoy:
How do you know that?
Clouseau:
Instinct!

Povrchní. Slovo, které mě dlouhodobě fascinuje. Je opakem slova hluboký, hloubkový. Hluboká znalost (moudrost), prosím, to je něco jednoznačně pozitivního. Spojená s mnoholetou zkušeností, s promýšlením různých protichůdných aspektů. Vytvořená pomalostí a komplexností myšlení. Doplněná o různé způsoby získávání, zkoumání a nazírání informací. Vycizelovaná v utkání s protichůdnými názory mnoha jiných lidí. Zocelená kritikou.

A teď povrchnost. Rychlá, jednoduchá, jednoznačná, relativně pohodlná, nekomplexní, upřednostňující jeden náhled na úkor druhých, absolutně nevyvážená, možná nespravedlivá. Častokrát označována jako nedospělá.

Má vůbec právo na existenci? Má nějaký smysl? Může svému protipólu (hlubokosti) něčím přispět? Je vhodné jí vyčítat její základní vlastnost? Tedy, povrchnost? Že je opakem "hluboké znalosti"? Může si povrchní člověk uvědomovat, že je povrchní?

Nejčastější výtka, kterou jsem zaznamenal od studentů architektury při závěrečných odevzdáních jejich prací zní takto: "Jak si vůbec dovolujete kritizovat můj výtvor, na kterém jsem intenzivně pracoval půl roku, když jste věnoval jeho pochopení pouhých 5 minut?"

Myslíte si, že to nejde? A na okraj poznamenávám, že mě nikdy nikdo v životě nenařkl z povrchní pochvaly. Nikdy mi žádný student nevynadal takto: "Jak si dovolujete moji práci chválit, když jste jejímu pochopení věnoval tak málo času?" Je to jako s dotazníky. Odpovězte ano, nebo ne. Pokud zaškrtnete ne, uveďte důvod. Sakra, proč neuvádíme důvody pro ano?

Tak, a tím jsem se dostal úplně jinam, než jsem na začátku chtěl. A vůbec mi to nevadí.

3/13/2011

SuMo 29 / O hlavních architektech


Po dlouhé době se v Česku začíná vést diskuse o roli hlavního architekta, nebo chcete-li městského architekta, nebo o roli ředitele Útvaru rozvoje města (URM). Toto téma už hlasitě vytahují nejen architekti, ale i politické strany. Viz: Strana zelených, nebo TOP 09. Dvacet let živelného ničení měst neoponovanými soukromými zájmy - jinak se to vážně nazvat nedá - funguje jako skvělý důkaz, že absenece "nezávislého" odborníka v rozhodovacím procesu se projevila. Slovo nezávislý dávám do uvozovek, protože je velmi těžké definovat, na čem a především jak, má být městský architekt nezávislý. Nastavení jeho případných kompetencí bude docela oříšek. Ale rád bych dnešní krátké zamyšlení ukončil otázkou:

Řekněme, že se najdou dostatečně osvícená zastupitelstva, která dokáží pochopit a ocenit význam člověka (skupiny lidí), kteří budou na rozvoj města pohlížet dlouhodobě, apoliticky, koncepčně. Dají jim k takové činnosti prostor a podmínky? A pokud ano, najde se i druhá strana? Najdou se lidé, kteří budou mít schopnosti, chuť a zájem takovou činnost vykonávat? Co myslíte?

3/06/2011

SuMo 28 / O krátké paměti, malých velkých vzdálenostech a neelektronických informacích


"Nezkušen v svém temnu zůstaň, slepě žij si ke dni ze dne, plných tři tisíce roků, v oko-li ti nepohlédne."
Johann Wolfgang Goethe

"Nečtěte Vitruvia, nebo Miese. Čtěte Koolhaase, který zpracoval Miese, který zpracoval předchozí období. Běžte na konec řetězce, ne na začátek. Spousta mimořádně inteligentních lidí původní zdroje obohatila o svoje myšlení. Využijte toho."

Jeff Kipnis

"Google není synonymum pro research."

z knihy Ztracený symbol Dana Browna

Vždycky mě překvapí, jak krátká je paměť v oblasti architektury. Možná je to v jiných oborech stejné, ale ty neznám, takže porovnání provést nemohu. Neustálé objevování Ameriky je možná nejcharakterističtější jev provázející studium architektury. Fascinuje mě, jak obrovské množství studentů rádo omezuje svoji znalost dějin architektury, aby si neomezili svobodu při navrhování. Mají strach, že už někdo před nimi přišel na to samé, a mají pocit, že by to devalvovalo jejich snažení. Myslím si, že skoro opak je pravdou.

Kdysi jsem se účastnil kritik na Berlage Institute kde Jeff Kipnis přímo říkal: "To je skvělý návrh. Takových jsem za uplynulý rok viděl asi dvě stovky. V tu chvíli vypadal student tak zdrceně, cože nejsem originální, nepřišel jsem na to sám? Ale Jeff Kipnis pokračoval. Gratuluji Vám. Je vidět, že se zabýváte něčím aktuálním, když podobný problém řeší spousty ostatních. Pokračujte v dobré práci.

Druhý zajímavý fakt představuje lokálnost určitých kvalit. Existují vynikající architekti, kteří představují naprosto pilotní figury domácí scény, ale nejsou mezinárodně slavní. Tato absence mezinárodní slávy nevypovídá nic o jejich (ne)kvalitách. Spíše o nezájmu o jejich sebepropagaci, nebo o smůle na neobklopení se schopnými teoretiky, vydavateli a propagátory. Když strávíte nějaký čas v jejich zemi působení, budete fascinováni, o jakých kvalitách jste neměli vůbec tušení.

Uvedu to na pár příkladech, pro začátek řekněme to nejjednodušší. Kotěru, Gočára, Krejcara, Gahuru, Roškota, Karfíka, Hubáčka ... v mezinárodním kontextu nikdo nezná.

V Holandsku jsem objevil tuto setstavu mně neznámých architektů: Michiel Brinkam, Johannes Brinkman & Leendert van der Vlugt, Hugh Maaskant, Willem van Tijen, Frits Peutz, Bernard Bijvoet, Wim Quist.

Ve Francii to byl Claude Parent.

V Británii: Berthold Lubetkin a Tecton, Denys Lasdun, Erno Goldfinger, Edwin Maxwell Fry, Wells Coates, Eric Lyons, Basil Spence, Sir Owen Williams.

V USA: Paffard Keatinge Clay, John Lautner, Pierre Koenig, Craig Ellwood, Wiliam Pereira, Paul Williams.

Třetí opomíjenou věc představují (ne)elektronické zdroje informací. Doporučuji občas otevřít časopisy třeba ze třicátých let. Já jsem nedávno našel ve Stylu z roku 1934 vyjádření švýcarského architekta Gilliarda (na 28. valné hromadě Bund Schweizer Architekten): "Vědomí bez svědomí je ztráta duše, říká Rabelais. Celá neurovnanost a spletitost našé doby (tedy 30. léta ve Švýcarsku) tkví z velké části v tom, že se na to zapomnělo. Abychom se omezili jen na architekturu: u mnoha architektů a v širokých kruzích obecenstva najdeme nedostatečné porozumění, ba úplné nepochopení pro základnu, na níž spočívá vážnost stavu architektů, totiž poměr architekta k stavebníkovi. Architekt je zplnomocněnec, správce stavebníka, t.j. musí jeho zájmy zastupovati a hájiti, jako by šlo o jeho vlastní. Tento poměr je však dnešním obchodním duchem v nebezpečí rozkladu, což nutně zrůdně vybočí v těžké poškození stavu architektů, protože láká architekta do zájmového okruhu podnikatelstva. Jsme již tak daleko, že se o architektonický honorář smlouvá, jako při kterémkoliv jiném obchodě, u kterého se obáváme přelstění, ačkoliv by poměr mezi stavebníkem a architektem měl být loyální, přátelský, spočívající na vzájemné důvěře. Je na architektovi, aby vysvětlil tyto věci veřejnosti nejen slovy, nýbrž i svým příkladem."

PS/ Schválně, pozná někdo, co a kdo je na obrázku?