CONTACT

7/18/2010

SuMo 09 / O podmínkách k "tvorbě"

"Nečinnost je nejlepší nálada na psaní, samota ta nejlepší podmínka."
Oscar Wilde

Bohužel ani jednoho se mi nedostává, a proto dnešní díl SuMo odpadá.

7/13/2010

Databáze českých a slovenských architektů v zahraničí po roce 1989


Výsledky ankety byly publikovány ve 4. čísle časopisu Era 21 (2010, téma Export/Import). Celkem se jí aktivně túčastnilo 57 respondentů. Díky moc za váš čas a vaše názory.

Chalpci a děvčata, časopis Era21 připravuje číslo s názvem export-import (letošní č.4). Rozhodli jsme se pro něj uspořádat databázi všech (ano všech, slyšíte dobře) českých a slovenských architektů, kteří působili v zahraničních kancelářích po roce 1989. Tato databáze bude tvořit podstatnou část čísla a bude graficky převedena do formy užitečného atlasu. Přikládám výzvu šéfredaktora časopisu Era21, Osamu Okamury (viz níže). Předpokládám, že se sejde stovky odpovědí. Aby nedošlo k nějaké mýlce, z hlavy vyjmenuji seznam lidí, od kterých rozhodně očekávám odpověď - jeho pořadí je čistě nahodilé (také viz níže). Termín pro odpovědi: 31.7. 2010 (což je více, než 14 dní). Na vyplnění vám stačí hodina, když o tom budete den před tím přemýšlet. Odpovědi prosím posílejte na email: adam.gebrian@gmail.com

Jakékoliv otázky prosím řešme skrze komentáře pod článkem.

A nyní klíčová otázka. Proč byste měli takový dotazník vyplnit? Existuje řada důvodů pro a řada proti, ale budu opravdu moc rád, když to uděláte. Když hledáte práci, o přijetí rozhoduje nejvíce vaše portfolio, ale ještě důležitější je správný čas podání žádosti. To se nedozvíte z webu, ale jedině od lidí, kteří již v kanceláři pracují a kteří vám mohou říci: kdy žádost poslat, komu přesně, eventualně ji mohou vytisknout a s krátkým doporučením přímo předat zodpovědným lidem. Sám jsem to pro jiné udělal více než několikrát a mnohokrát požádal své kamarády, aby to udělali pro jiné. Tím, že na dotazník odpovíte, riskujete, že se na vás budou obracet jiní lidé s žádostmi o pomoc. Ale rovněž dostanete k dispozici databázi lidí, na které se obrátit. Pokud nechcete odpovědět na všechny otázky databáze, odpovězte alepoň na některé. Každopádně je třeba vyplnit prvních 7.

Formulář we wordu ke stáhnutí zde:
http://www.ag-ent.cz/era21_formular.doc

Vážení architekti/-ky,
připravujeme číslo architektonického časopisu Era 21 na téma "export-import" - o zahraniční a přeshraniční praxi českých a slovenských architektů/-tek. Za tímto účelem se snažíme vyhledat a kontaktovat všechny architekty/-ky působící v zahraničí od roku 1989, se zvláštním důrazem na současnou situaci. Prosím pokud se vás toto týká, máte chuť se podělit s kolegy o své zahraniční zkušenosti a představit svou aktuální praci, prosíme o vaši spolupráci a kontakt. Pokud znáte další architekty-krajany v zemi vaseho působení, prosíme též o přeposlání této výzvy ke spolupráci.

Požadované údaje:

01./ Jméno, příjmení:
02./ Absolvovaná architektonická škola:
03./ Rok absolutoria:
04./ Země a město(a) působení:
05./ Roky působení (od-do):
06./ Jako architekt: v rámci kanceláře (jméno studia) / vlastní studio.
07./ Kontakty: e-mail, příp. telefon a www. (jak na vás, tak na kancelář)

Zásadní realizace (na kterých jste se podílel/-a):

Proč jste odešel/-a do zahraničí?
Jak jste si vybíral/-a zemi vašeho působení?
Jakým způsobem se vám práci podařilo získat? (prostou žádostí - emailem, poštou, skrze inzerát, kamarády - prosím popište)
V čem se pojetí architektury či práce architekta v této zemi odlišuje?
Na jaká specifika byste architekty-kolegy určitě upozornil/-la?
Doporučil byste práci v této zemi svým dalším kolegům architektům?
Co zahraniční zkušenost přináší/přinesla pro vaši osobní praxi?
Udržujete kontakty s českou/slovenskou odbornou scénou a jaké?
Plánujete návrat (či jste se již vrátil/-a) a proč?

Pokud jste působili v několika kancelářích a v několika zemích, vyplňte prosím každou zvlášť. Word dokument, který zašlete, nazvěte vaším jménem.

Prosíme o přiložení 1-3 ks jpg foto náhledu (do 500 kB) vaší aktuální práce.
Na základě vámi zaslaných informací, vás budeme dále kontaktovat s upřesněním možného výstupu pro náš časopis. Přiložte prosím rovněž vaši portrétní fotografii ve formátu 4,5cm (na výšku), 3,5cm (na šířku), 300 dpi.
Osamu Okamura


Seznam lidí, od kterých rozhodně očekávám odpověď a zároveň je prosím o rozeslání dalším lidem, kterých se to týká:

01. Tomáš Amtmann
02. Peter Stec
03. Tomáš Král
04. Irena Šebová
05. Jan Magasanik
06. Kristina Magasaniková
07. Jaroslav Hulín
08. Jaroslav Mach
09. Martin Hejl
10. Richard Heger
11. Veronika Hegerová-Bartošová
12. Veronika Nebesářová
13. Petr Štefek
14. Pavel Nasadil
15. Bára Šafářová
16. Kazi Císařová
17. Krištof Hanzlík
18. Juraj Calaj
19. Ondřej Busta
20. Helena Busta
21. Jan Goebel
22. Bronislav Stratil
23. Marek Přikryl
24. Jakub Chuchlík
25. Ondřej Tichý
26. Eliška Kosová
27. Tomáš Žáček
28. Jan Kadlas
29. Martin Hrdina
30. Matúš Vallo
31. Oliver Sadovský
32. Jakub Hlaváč
33. Eva Hendrychová
34. Martin Hilpert
35. Štěpán Tláskal
36. Martin Sviták
37. Zdena Němcová-Zedníčková
38. Radek Brunecký
39. Irena Hrabincová
40. Pavel Hladík
41. Jakub Klaška
42. David Marek
43. Lenka Leššová
44. Jan Schindler
45. Martin Kaftan
46. Jiří Pavlíček
47. Matěj Hošek
48. Pavel Nalezený
49. Tomáš Horalík
50. Michal Krištof
51. Lukáš Ťupa
52. Aleš Šedivec
53. Barbara Zavarská
54. Peter Serfozo
55. Martin Kropáč
56. Zuzana Talašová
57. Tomáš Rousek
58. Maria Derevencová
59. Martin Gallovský
60. Jan Tupek
61. Markéta Němcová
62. Adam Gebrian
63. Igor Marko
64. Marie Davidová
65. Eva Cmarová
66. Linda Novotná
67. Štěpán Toman
68. Petra Čížková
69. Jiří Richter
70. Martin Čeněk
71. Michal Šištik
72. Antonín Matějovský
73. Josef Musil

Postupně budu tučně vyznačovat ty, kteří už odevzdali. Díky moc!

Na spousty dalších jsem zapomněl a další spoustu neznám, ale to neznamená, že bychom od nich vyplněný formulář nechtěli, právě naopak.

Závěrem: Díky moc předem za váš čas a úsilí, pevně věřím, že to bude stát za to.

7/11/2010

SuMo 08 / Rozdíl mezi generalizací a stereotypem


"Data! Data! Data! I can‘t make bricks without clay."
Sherlock Holmes

Mají spolu hodně společného, ale ještě více odlišného. Generalizace, neboli zobecnění, je názor, vycházející z poznaných (vypozorovaných, vyčtených) informací. Stereotyp rovněž. Zásadní rozdíl spočívá v následujícím. Pokud např. uděláme deset špatných zkušeností s produkty jedné firmy, generalizací bude, že je hodně pravděpodobné, že stejně špatný bude i ten jedenáctý. Ale existuje možnost, že tomu tak být nemusí. Generalizace nepředpokládá, že bude platit na všechny prvky své množiny, spokojí se s většinou. Stereotyp nepotřebuje zkušeností 10. Stačí mu jedna, maximálně dvě, a je si zcela nezpochybnitelně jist, že další zkušenost bude stejná jako ty předchozí. V myšlení českých architektů a (především) studentů se setkávám s velkým množstvím stereotypů, nebo chcete-li, se „zevšeobecňujícími teoriemi na základě jedné, nebo dokonce žádné zkušenosti“.

Myslím, že už jsem naštval desítky z nich otázkou: „dobře, ale ve srovnání s čím?“, která následovala za tvrzeními typu „je to příliš velké, hustota osídlení příliš malá, cena moc vysoká, proces moc komplikovaný, komerčně málo úspěšný," atd. Odpověď bývá častokrát (tedy generalizace) stejná: ve srovnání s ničím, nebo nejčastěji, ve srovnání s jednou jedinou, velmi často (opět generalizace) povrchně získanou zkušeností, nebo špatně pochopenou informací. Nebo ještě hůře, ve srovnání se záměrně deformovanou informací.

Zde přichází na řadu Sir Arthur Conan Doyle, který prostřednictvím svého hrdiny, Sherlocka Holmese mnohokrát tvrdí (volná citace): „Není problém napasovat a upravit jakákoliv fakta na předem připravenou teorii. Proto je lepší postupovat obráceně. Vytvářet teorie na základě dat. Pokud teorie faktům odporuje, je chybná a je třeba hledat jinou.“

Abych byl trochu konkrétnější. Myslím si, že nejčastější věta studenta architektury zní (opět generalizace): … že něco nefunguje … a že je třeba to změnit tak, aby to fungovat začalo … Ono nefunguje, se většinou týká (opět generalizace) přítomnosti lidí. Fungovat to začne, když zařídíme, aby tam bylo lidí více, pokusíme se je přilákat (výraz „přilákat lidi“ opravdu nenávidím).

Někdo mi jednou řekl, že architektura je vytváření konkrétního (domů, staveb) z obecného (myšlenky, teorie, informace, úvahy). Mě mnohem více zajímá vytváření obecněji platného z konkrétního. Myslím si, že to byl jeden z důvodů, proč jsem opustil svět navrhování. Další důvody se pokusím vyjmenovat v příštím díle SuMo.

PS
Dnes jedna poznámka k anonymitě komentujících. Častokrát jsem o sobě hrdě tvrdíval, že mě nezajímá „kdo něco říká“, ale hlavně „co říká“. Jinými slovy, jméno, osoba autora, pro mě neměla vliv na význam, obsah názoru. Zjišťuji, že jsem se změnil, že už to nedokážu. Nezajímají mě „anonymní názory“. A nebudu na ně reagovat. Když jsem tento blog zakládal, zvažoval jsem, zda nezakázat komentáře. V duchu jedné anglické archit. soutěže, na kterou mě upozornil spolužák Ondřej Busta. V jejím záhlaví stálo „Toto jsou veškeré informace, žádné otázky nebudou soutěžícími položeny. A pokud přeci jen budou, nebudou zodpovězeny.“ Chápu, že si občas někdo potřebuje ulevit. Ideálně anonymně. Někdo sprostě nadává, někdo pomlouvá, očerňuje, vytváří nesmyslně stereotypní spekulace. Kupodivu si neulevujeme pochvalami, ale pomluvami. Většinou (další generalizace) jsou tyto komentáře motivovány touhou, aby si je přečetlo co nejvíce lidí. Není mi tedy moc jasné, proč je někdo publikuje na blogu s minimální čteností. Ale v pořádku. Nic mi do toho není. Jsem rád, pokud můj blog plní i tuto roli a přispívá k větší psychické stabilitě anonymně komentujících. Hromosvody mají svůj význam.

7/10/2010

Název architektonické kanceláře


Dnes mi přišel email od bývalého spolužáka (zdravím Matěji) s žádostí o tento text. Tak tady je. Je to sice už veterán a určitě v něm spousta věcí neplatí, ale třeba někomu udělá radost.

Architekti jsou lidé tvořiví a to v každém aspektu lidské činnosti (anebo si to o sobě aspoň myslí). Tento článek píšu v prostředí, kde skoro všichni studenti FA TU Liberec kolem mě chrlí jedno logo fakulty mechatroniky za druhým. Svoji kreativitu tak chtějí dokázat klientovi (teoretikovi, zájemci) hned při první příležitosti. K tomu nám zajisté poslouží název (věc nesmírně důležitá) vlastní architektonické kanceláře. Způsobů, jak vytvořit název, je zajisté celá řada. Projděme si alespoň ty nejčastější.

01. Zkratka vycházející ze jmen autorů:
Na prvním místě musím jmenovat MvRdV (zpopularizovat název při výslovnosti připomínající české pořekadlo “strč prst skrz krk“ je zajisté hodné respektu). Na druhém bych viděl španělskou archit. kancelář RCR (vycházející ze jmen autorů Vilalta, Pigem, Aranda – tato skutečnost mě vždycky rozesměje; ještěže se jmenují křestními jmény Ramon, Carmen a Rafael). Mezi dalšími budou třeba XdGA, SANAA, SOM, KCAP, MAP, EEA.

02. Prostý název podle jména autora
Tato část je věnována spíše již zavedenějším autorským kancelářím jako třeba Richard Rogers Partnership, Foster and partners, Renzo Piano Building Workshop, ateliers Jean Nouvel , Dominique Perrault, Herman Hertzberger (zkratka HeHe by byla dobře použitelná pouze v Česku), atd.

03. Neméně populární je název složený z dvojice přímení vedoucích architektů (je však také výhodnější pro známější autory)
Herzog + de Meuron, Diller + Scofidio (nevím proč tak málo využívají potenciálu zkratky DISCO), Baumschlager + Eberle, Riegler + Riewe, Lacaton + Vassal, Claus en Kaan, Neutelings + Riedijk, Schneider a Schumacher (po překladu skvělá shoda dvojice: krejčí a švec) atd. V Česku toto označení často vytváří problémy s rozlišením kdo je architekt a kdo architekta. Velmi často jsou považovány ženy za muže (Burkhalter, Jakob, Gigon, Njiric, Umemoto, Lacaton). Někdy je tomu i obráceně (viz Andrea Deplazes). Zvláštním případem této kategorie je zdvojování, nebo dokonce ztrojování stejného jména (viz Njiric + Njiric, Diener a Diener – po překladu význam navíc, viz německy: Sluha a sluha, nebo Diener a sluha nebo Nielsen, Nielsen, Nielsen – později z praktických důvodů pozměněn na 3x Nielsen)

04. Pak tu máme název, který s autory nic společného nemá, někdy odkazuje na něco jiného a někdy taky vůbec ne.
Snohetta (hora v Norsku), West 8, UN Studio (nikdy jsem nepochopil zda to má nějakou souvislost s OSN – anglicky UN), Future Systems, S333, Maxwan (název vypovídá o historii firmy. Jejich první zakázka, masterplan pro nové město o 30ti tisících obyvatelích, byla oparavdu max), NL architects (nenechává nikoho na pochybách, jaké národnosti jsou vedoucí kanceláře – většina zaměstnanců je však z Německa), Arquitectonica, COOP Himmelb(l)au (ta závorka u L, kterou začali hojně využívat až v průběhu 90. let, a která posunula nebeskou modř k nebeskému stavění tomu dodává trochu na zajímavosti, ale na přeřazení do jiné kategorie to nestačí), VMX, ACTAR, Asymptote, United Architects (konsorcium UN, RUR, FOA, Imaginary Forces, KKA, GLF celkem vtipně parodující filmovou společnost United Artists), Peripheriques, MECANOO (slavná dětská stavebnice, ta se však píše se dvěmi c a jedním o), PUSH.

05. Další variantou je zkratka, která něco vyjadřuje a v lepším případě má ještě vedlejší, často vtipný význam (ale zde nejspíš slučuji dvě kategorie)
OMA (hovorově babička, především však Office for Metropolitan Architecture, zároveň se hlásící k tradici sovětské avantgardy z roku 1928 – a jejího sdružení mladých architektů, neboli OMA. Koncem 90. let založil Koolhaas tzv. zrcadlo své slavné kanceláře – firmu AMO, která se věnuje především výzkumu a shromažďování dat. Pokud vím, AMO pro změnu neznamená vůbec nic.*), FOA (Název částečně připomínající OMA znamená jen Foreign Office Architects – neboli architekti ministerstva zahraničí. Název dokumentuje fakt, že se jedná o kancelář, kterou vede dvojice z Iránu a Španělska, svou první realizaci zhotovila v Japonsku a sídlo má v Londýně. Oba vedoucí předtím v OMA působili.), NOX (oxidy dusíku a bůhví co ještě), No.Mad (Eduardo Arroyo zde naznačuje svůj celoživotní cestovatelský postoj a zároveň sděluje, že není žádný blázen) FAT (Fashion Architecture Taste – zda architekti pracující v této kanceláři trpí problémem nadváhy, to netuším), SeArch (architektura i hledání v jednom slově), NO W HERE (nikde a zároveň právě teď a tady), SUPERSTUDIO (prostě super název), R&Sie (Vyslovujeme Er e Sy – což může znamenat buď vzduch a moře, nebo anglické slovo heresy – kacířství. Zároveň se v názvu skrývají jména počátky jmen obou partnerů a v němčině se nám sděluje, že se jedná o dvojici on a ona). Některé kanceláře postupně mění kategorie, viz transformace van Berkel + Bos na UN Studio, jasný přechod z třetí kategorie do čtvrté. V Česku se k podobnému kroku odhodlali architekti Smolík a Rychtařík (skvělá shoda jmen) změnou na poněkud fádní atelier Vyšehrad (atelier mají na Budějovické ulici).

A jaká je situace v Česku?
Tristní. Máme tu hojně zastoupenu kategorii jedna: viz AP atelier (Ten pražský v názvu vyjadřuje jméno svého vedoucího. Proč se stejně jmenuje ústecký atelier architekta Havlíka to netuším. Že by Architektonicko – Projekční atelier?), HŠH, ADNS (se Š na konci by to bylo přesnější – i když teď už možná ne. DaM, ksa. (aspoň malá písmena a tečka na konci), RAW, SHS, CMC, atd.
Do kategorie 2 spadá: Ivan Kroupa, Roman Koucký, Markéta Cajthamlová, nebo Ladislav Lábus (i když za LaLá bych se přimlouval).
Kategorie 3: Burian + Křivinka, dříve Hrůša + Pelčák (který však emigroval názvem atelier Brno do čtyřky), Kuba + Pilař, Jiran + Kohout, či zdvojení a là Rudiš a Rudiš atd.

Čtyřka, neboli prosté zkratky a názvy: dnes již legendární SIAL, neboli poněkud komplikované Sdružení Inženýrů a Architektů Liberce, SIA (atelier vedený Radimem Kousalem a Václavem Králíčkem, jehož název znamená totéž, jen není v Liberci, ale v Praze) ADR a zkratka na kterou zatím přišel každý během minuty, i když příliš nevěřil, aneb Architektura Design a Realizace. Již zmíněné Brno, Vyšehrad, FACT nebo DUM (teda jestli to něco vtipného neznamená), NEW WORK (hojně omylem uváděný jako New York), OK PLAN (i když tohle trochu vtipné je, zvláště když to porovnáme s produkcí atelieru), D3A aneb změna z DA beze změny kategorie, atelier 8000 (jestli to nebyla první celoroční výplata), architekti 4A (pokud a nevyjadřuje spojku a čekání na něco, někoho, co, kdo, teprve přijde), LENNOX (fanklub Eurythmics?), VPŘED, ELLEMENT (to zdvojené el, které dává najevo, že se jedná o většinově dámskou společnost potěší), MIMOLIMIT, PROJEKTIL (pokud jejich kariéra bude mít rychlost neřízené střely, navrhuji přeřadit do pětky), poněkud účelový ZNAMENÍ ČTYŘ (mimochodem skvělá novela od Arthura Conana Doylea), 4DS (ani podobnost se slavným softwarem nepomůže).

Pětka a nejobtížněji obsaditelná kategorie. Určitě A69, aneb tzv. devětašedesátka (ročník narození tří vedoucích kanceláře + slavná sexuální pozice. Škoda, že tento potenciál zůstává poněkud nevyužit). Musím vyzdvihnout mladou začínající kancelář Sporadical (skvělý název, hlavně vzhledem ke způsobu dosavadního přežívání).

Naopak zde uvedu jinou začínající kancelář s jejím vlastním odůvodněním:
aX je zkratkou ateliér kratochvíl & šmídek [aks]. Dvě příjmení se dají shrnout do jediného písmene X [iks,ks]. V anglickém jazyce má podobnou výslovnost slovo sekyra [axe - ax]. Ne, že bychom pracovali na sekyru, ale dokážeme rozlousknout každý oříšek a rozseknout bájný Gordický uzel. Písmeno X se v anglickém jazyce používá k označení něčeho následujícího, nastupujícího - Next. Generation X. Architecture Next. Písmeno X je blízko konce abecedy, což je další paralela - architekti schopní obsáhnout celé spektrum od A po Z (v tomto případě jen do X - Z jako zahradní architekturu pro nás dělá brácha zahradník).
Myslím, že budete souhlasit. Omlouvám se, tahle kancelář měla být ve čtyřce. A mimochodem, kdo dělá Ypsilon? Dejdar?

Určitě by sem měli patřit Olgoj Chorchoj (především kvůli výslovnosti v zahraničí [oldžojdžordžoj], spíše než kvůli příběhu s mongolským obřím červem) a hlavně pak Vlado Milunič se svou kanceláří Volné Myšlenky (vyjadřující zároveň vtipně monogram autora).Velmi mě zaujal název Kordovská nebo Kordovský (Jen by mě zajímalo zda první věta do telefonu: „Zde Kordovský nebo Kordovská“ poněkud nemate klienty.) Jaká je tedy budoucnost názvů českých kanceláří? Doufejme, že 5. kategorie bude postupně nabobtnávat na úkor ostatních, anebo se snad objeví kategorie další. Pár vlastních nápadů bych měl.

Nabízí se spousta vymezení vůči OMA, tedy kanceláři, která ve směru PR působení udává směr už dlouho. V Německu působí kancelář OSA (Office for Subversive Architecture). Špatný název určitě není OPA (neboli dědeček). Architektka Kristina Loskotová kdysi zmínila další možnosti: ORA (Office for Regional Architecture – jen bych tuto kancelář nedoporučoval založit třeba v Liberci, Litoměřicích, Litomyšli, nebo Lovosicích a po vzoru SIALU přidat začínající písmeno z názvu města do celkového názvu kanceláře), nebo ONA (vhodné pro začínající sólo architektky). Já doporučuji MAO (Malý architektonický office) a orientovat se na zemi s největším stavebním boomem současnosti.

Další možný název je třeba MINIMAX (Pro klienta: minimální náklady, maximální efekt. Pro členy ateliéru: minimum dřiny, maximální výdělky). Montypythonovské Pro prachy vše s. r. o. se nabízí úplně samo. Další varianty mi nabídl Lukáš Brom: Levou zadní s prstem v nose a. s. , nebo Akce v březnu schody zdarma architekti.

Když se podívám na současnou návštěvnost filmů v Česku, nemohu opomenout takový fenomén jako Snowboarďáci, a především pak Úžasňákovi. Jako vhodný se jeví i anglický název snímku – The Incredibles. Možná by se na toto téma mohla uspořádat nějaká architektonická soutěž.

Závěrem doplňuji pár informací, na které mě upozornili jiní.
Název DUM připomíná slovo dům, která zajímavě souzní se jménem vedoucího kanceláře, Marka CHALUPY. Taky se dá použít jako DUM Architekti, neboli DUMA. Tento název pak zase znalcům ruského jazyka připomíná kolik přemýšlení architekti projektům věnují (Jan Kadlas)
Jo, je to zajimavý. Mimochodem, ještě jedna známá trivialita: obrovskej boom "značek" (ve smyslu obchodním, či pop-nazvu hudebních kapel) mezi rakouskými arch. skupinami 90. let (non:conform, pool, artec, bkk-3, rataplan apod.) - fakt fenomén ... (říká Cyril Říha)
A co na to Lukáš Brom:
„Jo je to dobrý, ale nevidím žádnej rozdíl mezi názvama mimo cz a v cz ... všechny dost tupý většinou.“

V Liberci,
26.11. 2004,
AG

* AMO / znamená Architecture, Media, Organisation
PS /
Tento text by 100% po pěti letech zasloužil aktualizaci, nechce se do toho někdo pustit? Třeba obsáhlým komentářem?

7/07/2010

Anketa 01 / Co si myslíte o Archipu? / Vyhodnocení


Předně, díky všem, kteří hlasovali. 170 názorů je o dost více, než jsem čekal. Každý si mohl vybrat jednu ze čtyř možností: Skvělé, že vznikl - Uvidíme - Moc drahé - Zbytečnost. Musím přiznat, že mi udělalo radost, že mírný optimisums zvítězil. Výsledky vypadaly takto:
Skvělé, že vznikl: 45 (ze 170), tedy 26,5%
Uvidíme: 55 (ze 170), tedy 32,3%
Moc drahé: 20 (ze 170), tedy 11,8%
Zbytečnost: 50 (ze 170), tedy 29,4%

Pokud první dvě kategorie označím za optimistické, tedy ty, které Archip apriori nezatracují ještě dříve, než začal fungovat, tak se jedná o vítezství optimismu 100:70. Procentuálně 58,8% vs. 41,2%. Příjemné překvapení představuje fakt, že studium za 90 000,- za semestr považuje za drahé necelých 12% respondentů.

Závěrem otázka. Nějaké doporučení pro organizátory ARCHIPu? Moje bylo zavedení permanentky, řekněme v hodnotě 1000,- pro nečleny ARCHIPu, se kterou můžete navštívit deset řádných přednášek od různých přednášejících a dozvědět se tak o ARCHIPu více.

7/04/2010

SuMo 07 / Bezvýznamnost kritiky pro kritizovaného


"Kritik má pouze zapisovat své dojmy a nálady, nikoliv opravovat umělecká díla."

"Kritik má vzdělávat veřejnost; umělec by měl vzdělávat kritika."

"Cílem kritiky je schopnost vidět, čím dílo opravdu není."

Oscar Wilde (všechny tři citáty)

Roku 2007 jsem odpověděl na několik otázek časopisu Stavba ve vztahu k architektonické kritice. Některé z odpovědí použiji jako úvod k dnešnímu, sedmému dílu SuMo:

V lednu roku 2006 jsem se zúčastnil Masterclass Jeffa Kipnise na Berlage Institute v Rotterdamu, jejímž účelem měla být prezentace studentských projektů a jejich následná kritika Kipnisem. Stanovený program se nepodařio příliš dlouho udržet a studentské prezentace byly značně zredukovány na úkor Kipnisova monologu. Kritického, a to mimořádně tvrdě kritického. Troufnu si tvrdit, že jsem si jako možná jediný z cca 30-ti účastníků přehlídky něco odnesl. A to proto, že jsem nic neprezentoval. Rovněž jako jediný. Čili jsem mohl naprosto nezaujatě sledovat výstavbu Kipnisových logických argumentů a skutečně poslouchat to, co se snažil sdělit. A to vše pouze proto, že jsem na jeho kritice nebyl citově zainteresován. S ostatními účastníky tak lomcovaly emoce (jak už tomu u konfrontace s tvrdou kritikou bývá zvykem), že nebyli schopni poslouchat, natožpak nad sděleným přemýšlet. Vůbec se jim nedivím. Na jejich místě bych nedopadl jinak. Tedy, kritika má, respektive může mít smysl, ale pouze pro ty, kdo nejsou citově spjati s kritizovaným předmětem. Může je totiž “přinutit“ k přemýšlení. A to je podle mě jediný skutečný smysl kritiky. Smysl kritiky není v tom, že odhalí slabiny kritizovaného díla a naznačí jeho autorovi, jak se podobným chybám příště vyvarovat. To je nesmysl.

Jaký je vztah kritiky v denním tisku či masmédiích a v odborných časopisech? Jaké jsou úkoly obou v podmínkách českého trhu?
Obecně. Dovolím si tvrdit, že ani v jednom z výše uvedených typu publikací o kritiku nikdo nestojí. Pokud není řeč o “kritice“ jejíž snaha je vyvolat senzaci (nejlépe pomluvami, uvedením nepravdivých informací, vytržením informací z kontextu). Vezměme to postupně. Má vydavatel zájem na tom, aby se jeho časopis, noviny hemžily spoustou kritik (které nepřímo dokazují, že uveřejněné objekty nemusí být z nejkvalitnějších)? Udělá autoru těchto staveb radost, když bude přijetí jeho díla extrémně kritické? Bude potěšen čtenář, když se dozví, že si koupil časopis plný “nekvalitní, druholigové architektury“? Nebude. Ani jeden z nich.

Co architekti hledají v architektonické kritice?
„Pochvalu?“ Myslím si, že architektů, kteří by si rádi přečetli tvrdou kritiku svého díla s chutí, že je to přivede k uvažování, a že to (tedy ne kritika samotná, ale její výsledek) z nich učiní lepší, kvalitnější autory, je jednociferný počet. Naopak pochvalnou “kritiku“ si o sobě přečte rád snad každý. Tedy ten zbytek.

Tolik tři roky starý úvod a dnes jen krátké doplnění.
Spousta architektů si stěžuje na nedostatek konstruktivní kritiky v Česku (v odborných časopisech, v masmédiích), ale nemají na mysli kritiku vlastní tvorby. Mluví o kritice těch ostatních. Především jim chybí kritiky věcí (staveb, názorů), o kterých si sami myslí, že nejsou příliš kvalitní a pořádně zkritizovat by zasloužily. Jinými slovy, hledají potvrzení vlastních názorů, tedy pochavlu, jak už jsem zmínil.

Absence kritiky v Česku se spojuje s názorem, že je to u nás moc "malý rybník", každý zná každého, nikdy nevíte s kým budete v budoucnu muset spolupracovat a proto je dobré nekazit si vztahy předem (zbytečnou) kritikou. Tvrdívá se, že kritika se nesnese s přátelstvím, že jsou v protikladu. Ale to je jedno z největších klišé, které znám. Naopak, přátelství je nutná podmínka k tvrdé kritice. Jen opravdu nejlepší přátelé vám řeknou bez obalu něco tvrdě kritického. Až budeme mít dostatek opravdu dobrých přátelství v architektuře, budeme mít i dostatek konstruktivní kritiky. Protože, to platí i obráceně. Jen od opravdových přátel jsme ochotni přijmout kritiku, která se týká nás a toho co děláme.

"Je velmi snadné být milý k lidem, na kterých vám nezáleží."

"K čemu by bylo přátelství, kdyby člověk nemohl říct přesně to, co si opravdu myslí. Jen pravý přítel nám řekne věci nepříjemné a nebude váhat nás zranit."
Oscar Wilde