CONTACT

12/24/2010

Studijní cesta


Přesně před rokem jsem založil tento blog a publikoval na něm první článek. Toto je 52. Tedy frekvence jeden článek týdně. Dal jsem si to jako loňské novoroční předsevzetí, po ukončení architu zkusit aspoň rok provozovat vlastní blog. Nebyl jsem si jist, že to zvládnu, ale uteklo to docela rychle.

Paměť je v oblasti architektury neuvěřitelně krátká. Neustále objevujeme objevené, protože jsme na objevení už zapomněli. Občas mám pocit, že co není na internetu neexistuje. Proto jsem se po letech začetl do časopisů ze 30. let (Stavba, Stavitel a hlavně Styl). Dnes, v posledním článku roku 2010 nepíšu vlastní text, ale přepsal jsem reportáž architekta Josefa Mayera z roku 1935. Poutavým způsobem přibližuje dobu, o které už dnes nevíme takřka nic. Článek mi udělal hroznou radost, je vtipný, bourá některá klišé a je nádherně stylisticky napsaný. Snad vás taky potěší. Vše nejlepší do Nového roku. Díky za čtení.


Úřední úvod, za který se neručí
Tento úvod mohl by snad i odpadnouti, neboť každý z kolegů, který by chtěl od ministerstva veřejných prací obdržeti zadaný projekt, počínal si stejně. Napsal jednu nebo několik žádostí. Uvedl v nich své provedené práce, přiložil fotografie, přilepil kolek a čekal. Žádost ležela, žadatel též ležel. Nereptal a odpočíval. Jinak tomu dnes, kdy „Ústředí architektů“ se usneslo, že projektant, musí projektovati. Tato korporace dokonce vymohla věci, o kterých se dříve nikomu ani nesnilo. Každý, kdo o projekt zažádá, také projekt od ministerstva veřejných prací obdrží! Stačí pouze v žádosti uvésti rok narození, domovskou obec, vzdělání, provedené práce a studijní cesty. Většina z těch, kteří obdrželi tento návod, se ihned v „Ústředí“ informovala … „co mají naše studijní cesty za vliv při zadávání projektů?“ Odpověděno bylo všem asi tak, jako mně: „Čím delší cestu popíšeš, tím delší projekt obdržíš!“ Výklad se mi zdá úplně jasný a já se podle něho řídím. Vybírám jednu z delších cest, v naději, že budu poctěn vypracováním aspoň stometrového návrhu. Jsem ujištěn, že až kompetentní úřad k měření studijních cest toto pročte, ocení kulturní význam této cesty a projekt mamutích rozměrů mne nemine.

Trochu historie a vlastní cesta
Úvahu historickou nemohu vypustiti ze svého vypravování, neboť bez této úvahy byla by věc nedosti jasná. Byly dvě doby země České. V první se architekti živili renaissancí, barokem a kreslením „salátu“. Odívali se haveloky, širokými klobouky a nosili černé, vyšívané kravaty, tak zvané poletovačky. Šatu spodními nevěnovali pozornosti žádné, neboť havelok se odkládal pouze v hostincích, za příznivého počasí. Tato doba počínala kamenným dávnověkem a končila kolem roku 1900, kdy velký mistr Jan Kotěra vstoupil do Prahy. Ujal se vlády nad mladými architekty po odstoupivším prof. Ohmanovi. Jan zavrhl renaissanci, barok i salát. Vyslovil své hluboké opovržení nad haveloky a širáky. Zavedl cylindr. Během času každý jeho žák honosil se „postupně“ touto drahocennou pokrývkou hlavy. Opatřovali si jej opravdu postupně, neboť první, kdo se odhodlal k tomuto významnému a nákladnému činu, byl tehdy známý grand seigneur O. Novotný. Za rok poté jej s mírnou slevou odstoupil spolužákovi a koupil si nový. Tímto způsobem se časem ocylindrovala celá Kotěrova speciálka. Tak se šířil lesk a sláva českých architektů a jméno Kotěrovo letělo po celé Evropě.

V Kotěrově speciálce byli žáci různých národů, jeden byl Holanďan. Touto dobou jsem i já navštěvoval uvedenou speciálku. S grand seigneurem O. Novotným jsem se již nesetkal. Po dobu mých studií byl udavatelem elegance známý krasavec Jóža Gočár. Jóža své místo se ctí zastával. Tento mladý muž (pozn. koho by dnes napadlo, že Gočár byl kdysi mladý) nosil cylindry jen od Hessa, jako Kotěra. Lakýrky od Papeže, jako Kotěra a šil mu též krejčí prof. Kotěry … pan Popelka. V tomto bodě předstihl i samotného profesora a poněvadž byl měkčí povahy, dal si vnutiti hned několik obleků a převlečníků najednou. Těšilo jej to. Menším potěšením byla však tato objednávka, jak se později ukázalo, pro dodavatele – pana Popelku. Tento prvotřídní „taileur“ si nejprve s Jóžou tajně dopisoval. Později, hlavně kol prvního, stával před školou, aby si s ním pohovořil. Často jsme jej vídali. Čekával marně, neboť, nevím proč, Jóža se tomuto pánovi zásadně vyhýbal. Proslýchalo se, že i šíti si dává u jiného krejčího. Tuto záhadnou situaci dobře vystihl náš spolužák Holanďan Kuipers, všeobecně zvaný Vyprsk. Náš Holanďan, ač uměl pouze několik slov česky, rozuměl žertu a vždy, když byl Jóža zabrán do práce, vykřikl: „Popelka jde!“ To postačilo, aby Jóža ihned zmizel tam, kde byly namalovány dvě nuly. Čas plynul, Vyprsk odjel do vlasti, Popelka, nasycen zlatem J. Gočára, se již neukazoval.

Vzdálený druh a prvotřídní krejčí upadli v zapomenutí. Jednoho dne však vešel radostí zářící Kotěra do třídy. Ukazoval pohlednici a řekl: „Poslechněte hoši, Vyprsk nám píše a zve nás do Amsterodamu. Zajeďme si tam na studijní cestu, já vám z cestovního fondu něco na to přidám!“ Návrh byl přijat, peníze též a zájezd do Holandska smluven. Vyprskovi udal Kotěra přesně den a hodinu našeho příjezdu, nám vymohl na ředitelství delší dovolenou. Lístky, pasy, slevy na dráze a jiné obstaral kolega K. Tento žák, kterému jsme pro jeho cestovní zkušenosti přezdívali „Kořenský“, byl poctěn obzvláštní důvěrou našeho profesora ve věcech cestovních a pasových. Byl znám po všech nádražích a též na pasovém úřadě. Přezdívku proslulého cestovatele si vydobyl asi rok před naší výpravou.

Nemohu pominouti tak vážené osobnosti a proto vás s ním blíže seznamuji. „Kořenský“ byl nesporně velký talent a proto obdržel stipendium na cestu do Itálie. Čekalo se, že tento muž svými studiemi z Říma zaplaví celý svět. Jistě by se tak stalo, kdyby „Kořenský“ nebyl při své cestě do kolébky umění vržen do kupé, kde náhodou hráli zástupci různých firem „jedenadvacet“. Jest samozřejmé, že Kotěrův žák si přisedl, přisadil a hrál. Nejprve platil rakouskými penězi. Od Benešova zkoušel štěstí již s italskou lirou. Tuto spotřeboval do Tábora. Za touto bývalou husitskou baštou náš hrdina ještě neustoupil a vsadil do hry různé svršky, prsten, hodinky. V Budějovicích byl již se vším hotov. Vystoupil a telegrafoval Kotěrovi o peníze na zpáteční cestu. Přijel a od té doby honosil se jménem proslulého cestovatele a byl provždy uznávanou autoritou ve věcech cestovních. Z toho vidíte, že bylo úplně přirozené, když se Kotěra spolehl na něho. „Kořenský“ opravdu vše svědomitě zastával, ale s námi nejel. Kotěra vzal k sobě naše pasy, lístky a bohužel i – peníze. Zklamáni vyslechli jsme ironickou poznámku svého chefa: „Kdybych vám dal prachy do ruky, nedostanete se dál než do Chuchle.“

Oponovati nebylo možno a jeli jsme tedy s prázdnými kapsami. Ve vlaku nás Kotěra opustil a šel do jídelního vozu. Smutek nás ovanul. Karty o malé částky hráti nás mrzelo, velkých jsme neměli. Tísnivou náladu každý z nás přemáhal nějakou kapalinou. Nejlépe tesknotu zaháněl cognac. Jeden z nás však podlehl smutku a této tekutině. Vzdychaje, uchýlil se tam, kam se v takových případech uchylujeme. Vlak jel, my usínali a na druha úplně zapomněli. „Umsteigen!“ Šum, hluk, rozespalí chápeme se zavazadel a přestupujeme. Konečně jsme umístěni, vlak se hýbe. Jest noc, usínáme znovu. „Jsme na hranicích, vstávejte!“ budí nás Kotěra. Vystupujeme a náš profesor ukazuje holandským úředníkům naše pasy, my otvíráme svá zavazadla. Prohlídka končí, úředníci vrtí hlavami a šermují rukama. Vysvětlují nám něco. Nechápame, ale pozorujeme, že není vše v pořádku. Úředníci se namáhají, ale kdo jim má rozuměti? Mluví holandsky. „Kořenský jistě s těmi pasy něco zvoral.“ bručel Kotěra. „Jsme teď všichni v rejži!“ Přirovnání „sedělo“ – měl pravdu. Teprve po dlouhé námaze jsme sehnali jednoho úředníka, který znal trochu německy a francouzsky. Tento muž nejprve si zapálil podávaný mu doutník a poté nám vysvětlil, že nás podle jízdenek má býti deset a ne devět.

Počítáme se. Opravdu jeden schází, také i jedno zavazadlo. Snadno jsme zjistili, kdo chybí, ale kde zůstal? Po dlouhém přemítání usoudil Jóža a vždy bystrý Zázvorka, že náš druh jistě usnul na záchodě a nepřesedl s námi. Jak to slyšel Kotěra, zlostně odhodil doutník a řekl: „Já ho odtamtud dostanu, buďte bez starosti, ten se probudí.“ Slovo své pomocí ochotného tlumočníka a telegrafního úřadu splnil. Příští vlak již „vychrlil“ našeho druha. Pak jsme jeli dále, ale naše zpoždění, způsobené touto malou příhodou, činilo několik hodin. Nálada nebyla žádná. Vyprsk nás jistě čekati už nebude; jak se bez něho domluvíme? Kotěra sedí s námi, aby nás nepoztrácel. Je mrzut, hrabe ve slovníku a občas jen vzdychne: „Nešťastný záchod!“

„Amsterodam!“ Vystupujeme, nádražní ohromná halla přeplněna. Jest den voleb a tisíce lidí přiváží vlak za vlakem. Dav hlučí, jásá. Hudba hraje, na peronech se tančí. Nosí se ohromné plakáty a ověnčené vlaky se vítají. Chaos ten nechápeme a stojíme bezradně. Rozhlížíme se, Vyprsk nikde. Zklamáni, díváme se na moře zmítajících se hlav. Kotěra se první odhodlává. Kývá na dva nosiče a sestupuje do vln tísnícího se davu. Přirozeně, co dělá Kotěra, dělá i Jóža. Odhodlaně vystrčí ze dveří vagonu svoji tvář a vtom, když jeho orlí nos se objeví, nad zástupy tisíců … ozve se známý hlas: „Popelka jde!“

„Hoši, to jest náš Vyprsk!“ volá opět vesele náš – bodrý Kotěra a mává cylindrem. Vyprsk to byl a byl i naším stálým průvodcem. Návštěva Amsterodamu se vydařila.
…. Končím a na nějaký ten projektíček uctivě čekám.

Josef Mayer, Číslo toto bylo vydáno dne 26. března 1935

12/18/2010

SuMo 20 / O důležitosti kvalitního poradce


Projekt amsterdamského domu pochválil profesor Josef Gočár. Gočár mal s firmou rámcovú, neobyčejně výhodnú zmluvu za posudky. Za každý - velký alebo malý - mal paušálnu odmenu 5 tisíc korún. Stalo sa raz, že mi telefonoval z Prahy: "Karfíčku, nemáte tam nejaké problémy, že by ste ma ihneď pozvali na posudok do Zlína? Na budúcu sobotu nemám na výplatu pre svojich zamestnancov." Ja na to: "Mám dojem, že nič sporné ani zložité práve nemáme." - "Prosím ťa, pousilujte sa niečo nájsť, rád prídem." Podarilo sa mi nájsť jeden sporný problém, a tak profesor Gočár odcházal zo Zlína s obvyklým honorárom, podpísaným generálnym riaditelom Čiperom, ktorý sa o ňom vyjadril velmi pochvalne. Spolupráca profesora Gočára sa takmer výhradne obmezovala na porady a posudky, neusiloval sa pre Zlín sám projektovať.
Vladimír Karfík (v knize Architekt si spomína, 1993)

5tisíc Korun představovalo v té době neuvěřitelné množství peněz. Karfíkův fixní (bez bonusů) měsíční plat byl 2000,-. Normální začínající dělnický plat cca 500,-.

20. díl SuMo se týká u nás velmi podceňované role poradce. Je ilustrován obrázkem, který mě fascinoval od dětství. A to jsem úplně přesně nevěděl proč. Až později, po prvních zkušenostech s klienty jsem si uvědomil, na co se vlastně dívám. Středobod scény představuje klient, přesněji šéf - Jan Antonín Baťa, který jako jediný sedí v pohodlném křesle. Architekt, Vladimír Karfík, v ponížené pozici podřízeného předkládá svůj návrh, model, který šéf za několik vteřin později vzteky zlikviduje. Klíčová postava se nachází zcela vlevo. V uvolněném postoji, s rukami v kapsách, vše nezávisle vyhodnocuje poradce, profesor Gočár.

Dva nejdůležitější architekti zlínské scény - Vladimír Karfík a František Lydie Gahura nebyli žádné hvězdy československé, natožpak světové scény, když pro firmu začali pracovat (a dodnes není jejich význam plně doceněn). S poradci to ovšem bylo jiné. Prvním byl od roku 1908 profesor Jan Kotěra. Po jeho smrti roku 1923 roli oficiálního poradce zaujal bývalý Kotěrův žák Josef Gočár. Tenisovým termínem, číslo jedna a číslo dvě tehdejší architektonické scény. Nebyla to žádná náhoda, nejvíce prosperující firma dokázala neomylně rozpoznat kvalitu a obrátila se na ty vhodné lidi, kteří by jí mohli pomoci s rozvojem továrny a města. Roku 1935 přesvědčil F.L. Gahura šéfa, aby na šest týdnů pozval do Zlína Le Corbusiera (více o jejich setkání píše Pavel Janák).

Firma Baťa a její vedení nebyli žádní lidumilové, nebo patroni kvalitní architektury, či umění. Byli to pragmatici nejtvrdšího zrna. Profesorům Kotěrovi a Gočárovi platili vysoké částky nikoliv z legrace, ale protože si byli vědomi významu a důležitosti jejich rad. Která prosperující firma v Česku může o sobě toto říci? Tedy, nejen že se snaží sehnat si kvalitní architekty (i to je dnes velká výjimka), tvůrce (u Bati to bylo více než stočlenné stavebně-projekční oddělení firmy), ale především i nezávislé poradce, kteří dokázali vedení v problematice zorientovat, a mnohokrát návrhy velmi vylepšit a posunout.

Neplatí to pouze pro architekturu, ale i obecně. Role poradce je všeobecně přijímána velmi negativně. Laickou, ale častokrát bohužel i odbornou veřejností. Poradce je chápán jako někdo, kdo udílí rady, bez jakékoliv zodpovědnosti za výsledek, a tedy je možné se bez těchto rad bez problémů obejít a snížit tak pořizovací náklady. Bohužel, vývoj posledních let ukazuje, že to je to nejhorší místo, na kterém se má šetřit. Rady (tedy nehmotná věc) nevypadají jako něco, za co by se vyplatilo vynakládat nemalé finanční prostředky. Zvláště v tak materiálně orientované společnosti, jako je ta naše, kde duševní práce má nulovou hodnotu. Musí se vždy přetavit v něco fyzického (text, výkres, model, obrázek, plán), aby bylo za ni možno chtít odměnu. Před více než 70ti lety postupovala chytřeji firma, která se specializovala na výrobu bot. Poučme se z toho.

PS/ Vedení firmy si myslelo, že existuje přímý vztah mezi ekonomickým výkonem a kvalitou fyzického prostředí, ve kterém se výkon odehrává. Tedy přesněji, čím vyšší kvalita prostředí, tím vyšší výnosy. Proto přikládalo návrhu fyzického prostředí (architektuře) velký význam. Mýlilo se?

12/05/2010

SuMo 19 / O neadekvátnosti přípravy


"Docházíme k závěru, že jeden z největších ragbyových hráčů všech dob věnoval vlastnímu hraní ragby méně než jedno procento z celkové doby svého tréninku."
Geoff Colvin

Stává se mi to několikrát týdně, když si vybírám peníze v bankomatu. Člověk přede mnou ve frontě si nikdy nevytáhne kartu v předstihu. Přijde k bankomatu a začne ji hledat. Obvykle to trvá možná deset vteřin, ale když to před vámi udělají třeba tři lidé, začne se to sčítat. Na druhou stranu, na letišti zažívám takřka pokaždé jev opačný (pravda, většinou v Česku). Skupina lidí začne vytvářet frontu půl hodiny před odletem letadla (i když mají přesně určené místo). Za chvíli strhnou lavinu a s výjimkou pár nejodolnějších stojí ve frontě zcela zbytečně všichni. Nedělání front mě poprvé nadchlo v Holandsku. Kamkoliv přijdete do obchodu, lidé tam stáli v jakémsi zdánlivě naprosto nezorganizovaném shluku, a nově příchozí se vždy jen zeptal, kdo je poslední a toho si vizuálně hlídal - bez nutnosti vytvářet něco tak nevhodného, jako je fronta.

Mám pocit, že s adekvátností přípravy máme v Česku problém. Buď ji úplně vypouštíme a potvrzujeme tak svoji pověst jedinečných improvizátorů, anebo ve výjimečných případech, většinou v těch naprosto nedůležitých, ji zcela přeháníme. Zkrátka, takřka nikdy není adekvátní.

Podcenění přípravy vnímám jako větší problém, než její přecenění. Kdysi mi někdo v USA vysvětlil, že investicím se daří v zemích s naakumulovaným kapitálem, což Česko rozhodně není. Proto neinvestujeme, neplatíme přípravu. Chceme za své peníze vidět výsledky okamžitě. Představa, že je třeba udělat pracnou, pečlivou, nákladnou, časově náročnou přípravu, dříve než se do něčeho pustíme, se moc nenosí. Architekti nenabízí hotový produkt, nabízí přípravu, která k produktu vede. To je v kostce prokletí architektury v Česku.

Jak jinak si vysvětlit, že hlavním kritériem obchodních výběrových řízení bývá cena projektu, neboli cena přípravy. Závěr se pak opakuje takřka s železnou pravidelností. Podceněná příprava, mizerný výsledek. Levný projekt, drahá stavba. Vzhledem k tomu, že příprava v oblasti architektury představuje přibližně 10% vynaložených nákladů na stavbu, je toto počínání opravdu nesmyslné.

11/28/2010

Dva roky prázdnin (2.díl)


Říjen 2009
Třetí prezentace pro radu města v Ostravě. Poslech zaznamenaného rozhovoru s Bjarkem Ingelsem v Kodani a jeho následný přepis ve vlaku. 2. vernisáž výstavy Martina Roubíka. 5. začátek školního roku v Liberci. Téma Ostrava. První konzultace. 6. na vernisáži krásné výstavy od A1 architects: Malý Dům s ještě krásnějším katalogem. Na návštěvě u Josefa Pleskota, kvůli Ostravě. 8. setkání s Markem Chalupou kvůli soutěži na Washington. Vzniká AG-ENT, alespoň v mé hlavě. 9. do Jilemnice na stavbu. 12. vynikající přednáška Vladímira Dědečka v Praze a naopak velmi smutná prohlídka Federálního shromáždění. Tu budovu nemělo Muzeum nikdy získat. 13. opět v Ostravě (za uplynulé dva roky celkem asi 40x), první setkání s Janem Světlíkem. 14. rok v Česku a 34. díl Bourání s Martinem Hejlem. 15. ve Vrchlabí, jako porotce (spolu s Cyrilem Říhou a Emilem Přikrylem) výběrového řízení na autora dvou administrativ KRNAPu. Porota jako vítěze vybírá Ladislava Lábuse, jehož návrhy jsou pro ni přesvědčivější, než návrhy Vláda Milunice a Romana Kouckého. 16. v Jilemnici, poté společně s Jiřím Zhořem a Klárou Holanovou na exkurzi v právě dokončené vile Hermína od HŠH, večer na diskusi o Karlu Pragerovi ve Federálním shromáždění. 17. provádím po Praze dva čínské kolegy Jana Magasanika z BIG. 19. odevzdání analýz v Liberci. 20. příprava na PKN do Žiliny, setkání s Matúšem a Oliverem v Praze kvůli MZ Praha, večer setkání s Josefem Pleskotem kvůli Ostravě. 21. v Liberci na přednášce Petera Zumthora a pak společně na obědě na Ještědu. Má super smysl pro humor. Do Prahy s Davidem Vávrou – příjemná cesta. 35. díl Bourání s Karolínou Jirkalovou. 22. v Ostravě. 23.-24. v Jilemnici. 26. večeře u Petra Hájka. 27. práce na Ostravě. 28. na státní svátek 36. díl Bourání s Romanem Kouckým. 30. oficiání podání přihlášky do soutěže EHMK 2015, vystoupení na PechaKucha Night v Žilině (moje celkově páté).

Listopad 2009

1.-7. v Istanbulu, především na Urban Age konferenci. Vynikající přednášky: Saskia Sassen, Richard Senett, Alejandro Zaera Polo, Richard Rogers, Enrique Penalosa, Andrew Altman. 8.-10. v Ostravě, příprava soutěžního zadání pro Ostravu 2015. 10. na vítání prváků v Liberci, všichni bývalí studenti si stěžují. 11. – 37.díl Bourání s Cyrilem Říhou (vlastně už po druhé, před rokem jsme spolu natočili pilotní díl). 12. setkání s Josefem Pleskotem. 13. setkání s Markem Chalupou a Jakubem Filipem Novákem. 14. práce na soutěžním zadání pro Ostravu, Fulbright doporučení pro Matúše Valla, předložení návrhu pro workshop v Dubaji. 16. křest katalogu 20/20, pro který jsem napsal text, který naštval skoro každého (více zde). Na návštěvě v bytě u Petra Hájka, s jedenácti slovenskými architekty. 18. dopoledne předtáčím 38. díl Bourání s Antonínem Novákem. Odpoledne se účastním exkurze v Hotelu Metropol (s provozním ředitelem) a v rámci Versus architekt v Metropolu moderuji diskusi s Markem Chalupou, Michalem Kuzemenským, Jaroslavem Wertigem, Petrem Babákem a Michaelem Zachařem. Poté jdu na PechaKucha Night. 19. na oslavě 15ti let A69 na Houseboatu v Modřanech. Hraje Prokop Tomášek a jeho Abigail Ibarra. 24. odevzdávají v Praze na CTS moji liberečtí studenti projekt výstavy Davida Kopeckého. 25. odevzdávky v Liberci, večer 39. díl Bourání s Petrem Babákem. 26. setkání s Ondřejem Císlerem. 27. setkání s Yvette Ehlerovou v Praze. 29. setkání s Jaroslavem Andělem v DOXu.

Prosinec 2009
2. natáčím 40. díl Bourání s Janou Kosteleckou. 3. – 6. příprava soutěže pro Ostravu. 7. generálka v kině Evald. 8. vystoupení před 13ti člennou porotou EHMK na Ministerstvu kultury. Ostrava postupuje do finálového kola. Večer se účastním diskuse o veřejném prostoru v Pardubicích, spolu s Osamu Okamurou, v rámci Offcity. 9. setkání přípravného týmu PKN Praha, 41. díl Bourání s Echorost. 10. kolaudační večírek v Opočenský-Valouch architekti. 10. do Ostravy a zpět, spolu s Johnem Eislerem. 11. setkání s Leošem Válkou a dohoda na uspořádání Městských zásahů v DOXu. 13. překlad textu soutěžního návrhu pro Nielse Pedersena z Dánska. 14. setkání s Antonínem Novákem v Brně a prezentace ostravské soutěže pracovní skupině pro soutěže ČKA v Brně. 15. konzultace v Liberci a firemní večírek M1 na parníku Bukanýr. 16. setkání s Víťou Váňou, odborníkem na produkci koncertů, kvůli Ostravě. 42. díl Bourání s M1 architekty. 17. Vánoční večírek 4A, předtím hokej Česko – Finsko (Jaromír Jágr možná naposledy v reprezentačním dresu v Česku). 19. instalace 500kg okna v Jilemnici, 21. setkání s Tomášem Celiznou a předtočení 43. dílu Bourání. 25. – 28. se 4 dny intenzivně věnuji založení vlastního blogu na blogspotu. 28. pravidelné vánoční setkání zakládajících členu Architu. Silvestr u Krištofa.

Leden 2010
3. setkání s Osamu Okamurou v DOXu. Prohlídka výstavy Chelsea hotel a Entropy. 6. 44. díl Bourání s dvojicí Pinkas & Žalský. 7. konzultace s Markem Chalupou. 8.-9. na stavbě v Jilemnici, finiš s přípravou soutěžního zadání pro Ostravu. 11. na odevzdávkách v ateliéru Jana Šépky, trochu ztrácím nervy. Co vidím, se mi nelíbí. Na návštěvě v Mjolk. 13. prohlídka domu za 1,2 miliónu od Mjolk, večer spolu točíme 45. díl Bourání. 14. veřejné prezentace kandidátského projektu Ostravy, 3x za sebou to samé (pro veřejnost, kulturní pracovníky a pro politiky). Večer rozhovor s Janem Světlíkem pro Era21. 15. předtáčím v ostravském studiu ČT pořad Před půlnocí. 16. konzultace s Chalupa architekti nad návrhem Washingtonu. 18. na odevzdávkách v Bratislavě na VŠVU v ateliéru Benjamína a Víta. 19. předtáčím díl s Kamilem Mrvou, večer vernisáž v GJF. 20. rozhovor s Leošem Válkou a Matúšem a Oliverem nad připravovanou výstavou Městské zásahy. 21. ustavující zasedání poroty soutěže na transformaci Černé louky v Ostravě. 23-24. příprava na PKN v Brně. 26. finální odevzdání druhého semestru v Liberci. 27. PKN v Brně, setkání s Janem Taborem. 28.-29. přepisuji rozhovor s Janem Světlíkem. 31. dodatečná konzultace se studenty Petra Hájka (v neděli a po odevzdání).

Únor 2010
1.února tisková konference v Ostravě. Vyhlášení soutěže. 3. 47. díl Bourání s Václavem Škardou a Jiřím Poláčkem (K2), další setkání s Leošem Válkou a Jaroslavem Andělem (DOX). 4. zakládám facebook profil pro AG-ENTa. 5. vynikající koncert Prokopa Tomáška a jeho Abigail Ybarra, který navštěvujeme s Janou. 6.-7. text pro druhé kolo soutěže na Washington. 9. v komisi na přijímací zkoušky v Liberci. 11. ve Zlíně, 12. v Olomouci na setkání s lidmi z HOPR Group. 14. setkání s Petrem Jandou. 16.-17. obhajoby bakalářů v Liberci, obě moje svěřenkyně úspěšné. 17. 48. díl Bourání s Benjamínem a Vítem a večer PechaKucha Night, na které oba vystupují. 18.-19. obhajoby diplomů v Liberci, setkání s Mahulenou Svobodovou, setkání s prorektory a kvestorem UK. 20. PKN speciál pro Haiti v Bio Oko, vynikající atmosféra i vystupující, hlavně Petr Babák, Robert V. Novák a hvězda večera Jan Slovák. 21. Mozartova Kouzelná flétna ve Stavovském divadle. 23. seminář na ČKA o architektonických soutěžích, absolutně nekoordinovaná záležitost. Večer setkání s Miroslavem Masákem a pak s Bárou Kopeckou. 25. schůzka se zástupci Nadace Proměny, poprvé v nově rekonstruované budově ČRo.

Březen 2010
2. setkání s bratry Chalupovými, setkání přípravného týmu PKN. 3. 49. díl Bourání se Sporadical. 4. přednáška pořádaná o.s. Kruh My v zahraničí, rozhovor s Richardem Loskotem na webem „Nerealizováno“. 5.-7. v Jilemnici. 9. začátek spolupráce s ateliérem 304 Petra Babáka, kvůli výstavě Ostrov pokladů. Rozhovor se Stanislavem Fialou pro Era21. Pak rozhovor s Ondřejem Císlerem. V kině na Burtonově Alence v říši divů. 10. jubilejní 50. díl Bourání s Borisema Prokopem z A69. 11. setkání s radním pro kulturu, Ondřejem Pechou (ODS) nad výstavou Městské zásahy. Máme požádat o grant. Později jsme požádali a naší žádosti vyhověno nebylo. 16. na VŠUP u Petra Babáka, v Hospodářských novinách kvůli Městským zásahům. 17. 51. díl s Jiřím Suchomelem. 18. další setkání na UK. 22. přednáška Bjarkeho Ingelse a moje premiéra v roli překladatele. 23. znovu na VŠUP v ateliéru 304. 25.-26. v Ostravě, přednáška na TU VŠB, řada setkání kvůli Ostrava2015. 29. setkání s Janem Jehlíkem, 30. s Petrem Babákem, pak s Janem Šépkou. 31. 51. díl Bourání s Ondřejem Volným, setkání s Petrem Hájkem, oslava vítězství soutěže na Washington s Chalupáři (to je termín PB).

Duben 2010
Otevření výstavy soutěže na WSH (super grafika pozvánek od Štěpána Malovce). Setkání s Leošem Válkou kvůli MZ, pak UK, večer výborná přednáška Mirko Bauma. 2. spolupráce s Chalupáři nad projektem do Opavy. 3.-4. další práce pro Opavu. 6. ve Zlíně a ve Vizovicích, porotování studentské soutěže KOMA modular. 7. v Olomouci na schůzce s vedením HOPR Group. 7. – 9. práce na Opavě. 10.-15. v Madridu a v Toledu. 17.-18. příprava prezentace pro Opavu. 20. přednáška ve Fiducii v Ostravě. 21. PechaKucha Night v Praze. 22.-26. v Německu. 28.-30. setkání s Reginou Loukotovou, Petrem Knoblochem, bratry Chalupovými, vedením UK, s Petrem Babákem.

Květen 2010
1.v kině na Oku nad Prahou. 2. párty u Krištofa. 3. v DOXu, pak oběd s Markem Chalupou, kritiky v ateliéru Jana Jehlíka. 4. oběd se Zdeňkem Fránkem. 5. Bourání s Under-Construction Architects. 6. v Ostravě, ve vlaku píšu text Ostrov pokladů pro Petra Babáka a výstavu jeho ateliéru. 7.-9. příprava výstavy Městské zásahy, rozhovor s Petrem Vaňkem pro ArchiNews. 10.-12. instalace Městských zásahů v DOXu. Setkání s Ivo Koukolem. Rozhovory pro Rádio1 a Rádio Česko. 12. vernisáž Městských zásahů se podařila. Skvělá akce. Spousta lidí. 14. na sympózium o kreativitě v Ostravě – setkání s Martou Smolíkovou. 15.-16. v Jilemnici. O MZ píše Blesk – asi poprvé o architektuře od smrti Jana Kaplického. Předtáčíme Bourání s Coll-Coll. 18. přednáším v AJG v Českých Budějovicích. 19. novinářská prohlídka Městských zásahů a první večer živých vystoupení k MZ. 22. setkání s Antonínem Novákem a Rosťou Koryčánkem kvůli MZ v Brně. 23. na návštěvě v Pleskotově vile ve Vranném n. Vltavou, provádím korejského architekta Minsuka Cho (Mass Studies) po Praze. Nejvíc ho zaujme Mullerova vila, Nová scéna a Federální shromáždění. 24. vynikající znovuobnovená premiéra filmu Kouř v Praze, v rámci Ostrava v Praze. 25. na kritikách v ateliéru Petra Hájka. 26. druhý díl živých prezentacví k MZ v DOXu. 27.-28. prezentace projektu vedení města v Opavě. 29. ve Zlíně kvůli volbám. 31. na dialogu Zdeňka Fránka a Petra Kratochvíla v DOXu.

Červen 2010
1.s Davidem Krausem na PKN v Brně. 2. vernisáž Ostrova pokladů v TranzitDisplay. 3. večer živých prezentací k MZ v DOXu. 3. posuzování návrhů Josefa Pleskota a Ivana Kroupy na dostavbu Domu Umění v Ostravě, vernisáž výstavy SIAL v Olomouci. Předtáčím Bourání s Rosťou Koryčánkem. 8. odevzdávky mého třetího a posledního semestru v Liberci. 9. čtvrtý večer živých prezentací MZ v DOXu. Vize UK, setkání, Archip, další setkání. 14. poprvé v HUBu na Smíchově. 16.-18. porotování v Ostravě. 22. předtáčíme Bourání s Peterem Stecem. První setkání s fotografem Ivanem Němcem. 23. setkání s Čestmírem Kopeckým, další večer prezentací k MZ. 24. koncert Prokopa Tomáška v Malostranské besedě. 28. prohlídka MZ v DOXu s Ivanem Němcem. 29. přijímací zkoušky do magisterského studia v Liberci. 30. poslední živý večer prezentací k MZ, moc se povedl. Vystupují Josef Pleskot, Zdeněk Fránek, Roman Koucký, Jan a Kristina Magasanikovi.

Červenec 2010
3. v letním kině v Tróje na Adéla ještě nevečeřela. 5. s Petrem Hájkem na obědě, na večeři s Tomášem Celiznou. 7. 57. díl Bourání s Janem Sedlákem, jeden z nejlepších dílů. 8. v Brně, setkání s Osamu Okamurou, Svatoplukem Sládečkem, Martinem Anderem a Radkem Suchánkem, kvůli dalšímu učení v Liberci. Ve Zlíně na prohlídce rozestavěného domu od Petra Jandy. 11. s Antonínem Novákem v Brně. 13. vernisáž výstavy Kavárna Ostrava v Mánesu. 14. 58. díl s Alanem Zárubou. 17. druhý desetiboj v životě, 10 osobních rekordů a 2354 bodů. 19. v Brně kvůli Městským zásahům. 20. diskuse v Pardubicích o kulturním prostoru – s Cyrilem, Šárkou Havlíčkovou, Adélou Svobodovou, nebo s Vladimírem Kokoliou. 21. návštěva v Projektilu, rozhovor pro Respekt a 59. díl Bourání s Jánem Stempelem. 23. odlet do Neapole. Liparské ostrovy, Costa Amalfitana a ostrov Ischia, až do 13. srpna. Spousta práce na přípravě ankety o zahraničních zkušenostech mladých českých a slovenských architektů.

Srpen 2010
14. fotbalový turnaj v Netřebách, exkurze do Litomyšle. 17. opět v Litomyšli na setkání kvůli přípravě architektonické soutěže. 18. 60. díl Bourání s dvojicí Aulík a Fišer, předtím společná prohlídka jejich výstavy v GJF. 19. rozhovor a focení pro časopis Maxim. 20. poprvé komplexní prohlídka Vítkovic. 25. focení pro přebal časopisu Era21. 26. – 29. na Preview benátského bienále spolu s Imrem a Janem Taborem. 30. derniéra Městských zásahů v DOXu.

Září 2010
1.příprava prezentace Ostrava2015, první monolog v historii Bourání, o benátském bienále. Bylo to pěkně náročné. 3.-4. zkoušky v Ostravě. 6.-8. v Ostravě, u primátora, s Maxwan, prezentace na zastupitelstvu, rozhovor do ČT, návštěva komisařů, prezentace na Min. kultury. Setkání s Pavlem Teličkou. 8. se vyhlašuje výsledek, vítězem se stává Plzeň. 13. tisková konference v Ostravě. 15. Bourání s Miroslavem Masákem a PechaKucha Night v Praze. 16. celodenní instalace výstavy MZ v Brně, v Káznici. Večer vernisáž. Opět se vše (tentokrát skoro zázrakem) podařilo. 17. setkání s přípravným týmem TEDx v Brně. 22. opět v Ostravě. Diskuse s TOP09, téma Praha kulturní. 24. vystoupení na webové konferenci WebExpo. 25. setkání s Ivanem Němcem. 26. derniéra výstavy Jana Kaplického – narváno. 28. končíme spolupráci s Bárou Kopeckou na přípravě výstavy Davida Kopeckého. 29. setkání s šéfredaktorem LN Daliborem Balšínkem, kvůli vytváření seriálu o současné architektuře. 30. moje první přednáška Úvodu do architektury v Liberci.

Říjen 2010
1.v Ostravě. 2. v Bratislavě na PechaKucha Night, křest knihy Wave 68-84. 4. setkání se starostou Semil Janem Farským. Na stavbě v Jilemnici, přednáška v Liberci. Znovu setkání s Daliborem Balšínkem a Danem Hrubým. 6. Bourání s Robust. 7. vystupuji na TEDx v Brně. Výborná prezentace Vladimíra Kokolii. 8. -9. Inventura urbanismu, Open Think Tank, Za Česko kulturní, série diskusí. 10. slavnostní zahájení Fóra 2000. 11.-12. Fórum 2000, moderování jedné s diskusí. Vynikající zážitek, po všech stránkách. Diskuse s TOP09 (Zdeňkem Tůmou) nad rozvojem Prahy. 13. Bourání s Katarinou Trnovskou a Tomášem Žáčkem. 14. konec dvouleté Fulbright povinnosti a konec „say yes to everything“, odteď pouze „say yes to something“.

11/27/2010

SuMo 18 / O snaze nemít poslední slovo


Trapper: Ty vždycky musíš mít poslední slovo.
Hawkeye: Nemusím.
Trapper: Vidíš, zase.
Hawkeye: Ne, nemusím, pojďme to vyzkoušet.
Trapper: OK, dorbrou noc.
Hawkeye: Dobrou.

Dnes jen krátce a navíc v sobotu. Zajímají mě diskuse. Všech forem. Patří mezi ně i internetové diskuse, i když nemožnost vidět partnera pro diskusi na vlastní oči a nemožnost vnímat jeho neverbální projev a intonaci, ji hodně problematizuje. Mezi 99% procenty balastu se najdu naprosté perly. Např. jsem v jedné diskusi našel toto: "Chyba je v uvažování Čechů. Až to se změní, změní se u nás i politika. Čechům chybí ideály, v nic a ani v sebe nevěří. Pořád se chovají jako MČČ (malý český člověk). Věří v nějaké zázraky a v někoho, kdo za ně všechno vyřeší. Nechtějí slyšet negativní věci o sobě. Milují toho, kdo jim říká hezké věci a nechtějí slyšet pravdu. Proto také mají rádi Klause, který v tomhle umí chodit."

Všeobecná úroveň internetových diskusí je velmi slabá, založená především na šíření pomluv a vlastních exhibicích. Léta se těchto diskusí aktivně účastním (od roku 1998). Kdysi jsem jejich problém pojemnoval takto: "Ti, co nemají co říci, jsou nejaktivnější. Ti, kteří by do nich mohli přinést spoustu informací, myšlenek a podnětů, do toho většinou nemají chuť a musíte je přímo nutit."

Nedávno jsem si vytkl "tajný cíl". Snažit se v diskusi nemít poslední slovo. Mít poslední slovo chápu jako prohru. Není to jednoduché. Znamená to, že váš názor totiž musí vždy vzbudit odezvu, kterou necítíte potřebu negovat.

11/21/2010

SuMo 17 / O paradoxech


"Teprve paradox může odhalit pravdu. Abychom prozkoumali skutečnost, musíme pravdy přimět balancovat na napjatém laně jako akrobaty."
Oscar Wilde

Téma, které mě v posledních letech nejvíce zajímá: Paradox. Pokus o skloubení dvou nemožností v jeden srozumitelný celek. 1+1=3. Atletický stadión, který uvnitř nemá fotbalové hřiště, ale stromy. Nízkopodlažní zástavba s mnohem vyšší hustotou zalidnění, než v mrakodrapech a s větším množstvím interiérového prostoru na jednoho člověka. Studentské bydlení v centru města, kde na jednoho studenta připadá dvojnásobná plocha, než na současných kolejích, cena nájemného je o něco málo nižší a na pronájmu celého domu vyděláte víc, než když by tam bylo běžné bydlení s komerčním nájmem (zdravím autora projektu Jana Holuba). Čím větší nemožnost, čím menší manévrovací prostor, tím větší naděje, že něco zajímavého vznikne. Takovéto projekty nevznikají racionální analýzou. Na začátku je vždy vzácná intuice, že to půjde. Pak následuje několik týdnů beznaděje, dřiny a doufání, že se to obrátí. Když ano, je to ten nejlepší pocit.

Můj první semestr v USA. 14 týdnů dřiny. A jedna hodina v autobuse, dva týdny před koncem, kdy jsem na to přišel. Neskutečný pocit, který celou tu dřinu vyvážil. Absolutní euforie. Projekt je k vidění zde. Problém samozřejmě spočívá v tom, že se to většinou neobrátí a pokus selže, uspokojivého výsledku se nedoberete. Nevadí. I pokus stál za to. Můj druhý a třetí semestr v USA.

Když se vám intuitivně podaří najít skvělé téma, paradox, tak první otázka, kterou od vyučujícího dostanete bude: Jak? "Jak?" je skvělá otázka. Znamená to, že jste na dobré cestě. Vedoucímu práce se projekt líbí, zaujal ho a sám by rád věděl, jakým způsobem se dokážete dopracovat k výsledku a bude se vám na vaší cestě snažit pomoci. Pokud je jeho první otázka: Proč?, tak si můžete rovnou ušetřit argumenty. Už to nikdy neobhájíte. Nezajímá ho to.

Hledejte ve svých projektech paradoxy, snažte se skloubit nemožnosti. Snažte se dokázat něco, co vám na začátku bude připadat nemožné. To je pravý smysl studia.

11/11/2010

SuMo 16 / Informace, nebo názor?


"I don't always know what I'm talking about but I know I'm right."
Muhammad Ali

"Nezajímají mě názory, chci zkušenosti."
Petr Kotík

"Opinion and facts; better told separately."
The Guardian (reklamní kampaň)

"Toho bereme, ten je samá jizva ... No, ale my spíš potřebujeme toho, co mu je udělal."

scéna výběru vhodného pistolníka ze Sedmi statečných

"Názory a teorie nejsou od toho, aby se jim veřilo, ale aby se nad nimi pochybovalo a přemýšlelo."

Monika Mitášová

„Zeptáš-li se, budeš pět minut vypadat jako hlupák. Nezeptáš-li se, budeš hlupák celý život.“
Winston Churchill

Dnes opět SuMo v jiný den, než v neděli.

Vždy mě zajímaly více názory, než informace. Vlastně ani nevím proč, nikdy jsem si ten pocit neanalyzoval. Možná proto, že informace je pouze základní stavební jednotka pro názor. Ten je pak z definice komplexnější strukturou (jeden názor se skládá z mnoha informací). Když jsme zakládali Archit.cz, jeho základní myšlenka zněla přesně takto: "Názory jsou důležitější (a také zajímavější), než informace."

U pohovoru u příjímacích zkoušek na architekturu se uchazečů vždy ptám na názory, ne na informace. Chci, např. aby mi popsali nějaký svůj konkrétní zážitek z návštěvy libovolného interiéru (pro mě za mě třeba bytu babičky). Většinou začnou takhle: "Pan architekt XY se v tomto projektu pokusil" ... a pak následuje doslovný citát (informace) z nějakého externího zdroje. A to je přesně to, co mě vůbec nezajímá. Nezajímá mě, že je student schopen informace najít, zajímá mě, co si s nimi počne až je najde. Občas mám pocit, že šíleně glorifikujeme slovo objektivita, objektivní informcae, vyváženost. A z toho si pak vyvozujeme, že na subjektivitě je něco špatného. Vůbec si to nemyslím.

Na závěr část z mého staršího textu "Ostrov pokladů" o odvaze a kladení otázek (inspirovaná včerejším zážitkem z brněnské fakulty architektury):
Charakteristický motiv, který dělí školy na mizerné, průměrné a špičkové se objevuje po skončení každé externí přednášky. Na mizerných školách se nikdo na nic neptá, ba co více, bojí se i odpovídat na případné otázky přednášejícího. Na průměrných se do diskusí zapojují alespoň pedagogové. Na těch špičkových musíte být hodně průrazní, abyste se k otázce, či odpovědi vůbec dostali. Proč se na těch mizerných nikdo neptá? Hlavní příčina je jednoduchá. Bojí se, že jeho otázka bude „hloupá“ a že se mu budou spolužáci smát. Že se před nimi totálně znemožní. Na špičkových institucích nepokládají studenti o moc inteligentnější dotazy, ale mají menší strach ze zesměšnění. Touha něco se dozvědět je větší, než strach z krátkodobého výsměchu.

11/07/2010

SuMo 15 / O nezastupitelnosti osobního zážitku


„Snášet své vlastní chyby u druhých – to už je opravdu velké umění.“

„Jakmile něčím vyniknete, získáte nepřátele.“
Oscar Wilde

V architektuře existuje rozšířené klišé (a najdou se dokonce i tací – asi 90% architektů, kteří si nemyslí, že to je klišé, ale že je to pravda), že se nemůžete kvalifikovaně o nějaké stavbě vyjádřit, pokud jste ji osobně nenavštívili. Proč klišé? Protože jsem se x krát přesvědčil o jeho nepravdivosti. Krátká, častokrát povrchní návštěva nedala zúčastněným vůbec nic, kromě neochvějné představy, že teď, když už dům viděli na vlastní oči, tak mu úplně rozumí a mohou se o něm vyjadřovat a ostatním pokládat klasikou otázku: „A ty jsi tam snad byl?“ Pokud má tato otázka posoudit kvalifikovanost druhého názoru, je asi stejně relevantní, jako když chcete zjistit kvalitu architekta, a kvůli tomu se ho zeptáte: „Kolik máte zaměstnanců?“ Na druhou stranu, profesionál, trénovaný ve vytváření (a tedy i v porozumění) výkresové dokumentace dokáže, když se na to zaměří, z pouhých výkresů (ani nepotřebuje vidět fotografie) vyčíst základní koncept stavby. Z dobrých výkresů pochopíte i atmosféru, světelné podmínky, nebo materiálový koncept. Pokud se k tomu fotografie přidají, můžete pochopit takřka vše. Tím neříkám, že osobní návštěva nemá smysl, to ani náhodou, pouze se ohrazuji vůči podcenění přípravy na tuto návštěvu. A k faktu, že abyste se mohli k něčemu vyjádřit, musíte o tom vědět úplně všechno.

S lidmi, na druhou stranu, je to přesně obráceně. Pár minut osobního setkání, může (a mně se to tak i stává) úplně přehodnotit váš dosavadní názor o této osobě. Častokrát jsem si na základě emailové komunikace, článků v novinách, přednášek, zprostředkovaných rozhovorů, knih, vyprávění jiných, atd. myslel, že dotyčného znám a přesně vím, co si o něm myslet. Uvědomil jsem si však, že se nevyjadřuji o vlastnostech dané osoby, ale o tom, co mi o jejích vlastnostech řekl někdo jiný, nebo co jsem si sám vyvodil z textu, opět zprostředkovaném někým jiným. Jedno z největších nebezpečí je myslet si, že co se dočtete v novinách je pravda, že přesně co je tam napsáno, bylo i řečeno. Když si vzpomenu, kolikrát mě osobní setkání přimělo otočit názor o 180 stupňů, ani se mi tomu nechce věřit.

Zařekl jsem se, že se nebudu vyjadřovat o lidech a jejich charakterových vlastnostech, pokud jsem se s nimi osobně nesetkal a to minimálně několikrát. První dojmy u mě totiž takřka vždy selhaly. O svých nejlepších kamarádech jsem si při prvním setkání myslel, že jsou to úplní idioti. Věřím, že to platilo i obráceně. Druhý člověk při osobním setkání vždy pozná, co si o něm myslíte.

11/01/2010

Anketa 02 / Bourání na Radio Wave / Vyhodnocení


"Čeho se musíme bát nejvíce, je mlčení našich odpůrců."
John Stuart Mill

"I chytré ideje, za ticha našich odpůrců, zblbnou."
Václav Bělohradský

Především opět díky všem, kteří v anketě vyjádřili svůj názor, přes 300 hlasů (přesně 366) je více, než jsem čekal. Že ty negativní naskakovaly v kvantech, třeba 20 za minutu, a jsou tak názory výrazně menšího množství lidí, než čemu odpovídají hlasy, mi vůbec nevadí. Naopak. Viz úvodní citáty.

Výsledky ankety:
Jste s pořadem absolutně spokojeni a nedělali byste vůbec žádné změny / 81 hlasů
Jste relativně spokojeni, ale udělali byste nějaké změny / 93 hlasů
Jste rádi, že pořad existuje, ale vyměnili byste moderátora / 139 hlasů
Nejste spokojeni a změny by měly být zásadní / 52 hlasů
Pořad je natolik nezajímavý, že by se měl okamžitě zrušit / 1 hlas

Docela mě fascinuje, že si pouze jeden hlasující myslí, že pořad za nic nestojí a měl by být zrušen. To je krásná a povzbudivá zpráva.

Rád bych se obrátil na všechny, kteří hlasovali pro kategorii "Jste relativně spokojeni, ale udělali byste nějaké změny", tedy na celekm 93 lidí, aby alespoň někteří z nich se zkusili konkrétněji vyjádřit, jaké změny mají na mysli. Díky moc za spolupráci.

10/31/2010

Listopad 2010


Napadlo mě, vložit začátkem každého měsíce seznam akcí, které si nenechám ujít. Třeba by to někoho mohlo zajímat. Tady je:

01./ 1.11. si zajdu do Divadla na Vinohradech na "Jistě, pane ministře", program divadla na celý měsíc najdete zde, tentýž den začíná předprodej lístků na jubilejní 20. PechaKucha Night (v pokladnách kin Aero a Světozor)
02./ 3. se zajedu podívat do Liberce na "Vítání prvního ročníku FUA TUL", a proto nepůjdu na otevření výstavy 20ti ročníků Ceny Jindřicha Chalupeckého do DOXu
03./ Kdybych nemusel být 4. a 5. v Praze, byl bych v Olomouci, na přednáškách Antonína Nováka (více zde) a Zdeňka Sendlera (více zde)
04./ 10.11. v 17h v Brně si nenechám ujít svou vlastní přednášku na FA VUT v Brně :)))
05./ 11.11. si odpoledne zajdu na přednášku ateliéru RAW na ČVUT v Praze, více zde
06./ 18.11. jsem slíbil účast na diskusi v DOXu, více zde
07./ 19.11. se nemohu nezúčastnit každoročního setkání redakční rady časopisu Era21 v Brně
08./ Jubilejní 20. PechaKucha Night, jako tradičně v Aeru ve 20.20, se odehraje 24.11.
09./ 25.11. si poslechnu přednášku Luďka Rýznera, opět na ČVUT v Praze, více zde
10./ 29.11. na besedu s finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého do DOXu, více zde

10/27/2010

SuMo 14 / O velikosti, či malosti rybníku


"Poněkud netradičně píšu SuMo ve středu odpoledne (takže spíš WeAf), ale vzhledem k tomu, že jsem spoustu dílů vynechal, tak si to snad můžu dovolit. Dnes krátce o velikosti rybníku."

Častokrát slýchám, že problém Česka je jeho malost - 10 miliónů obyvatel - a jak to brání spoustě věcem. Každý zná každého a z toho se dá vyvodit absence kritiky (viz: SuMo č.7), anebo nejčastěji, podsouvání korupce. Respektive automatický předpoklad, stereotyp (viz SuMo č.8) že když někoho osobně znáte (chodili jste spolu do mateřské školky, vaše dcera chodí se zeťem jeho tchána, pracovali jste na společném projektu), tak mu budete i automaticky nadržovat a chovat se korupčně. Někdy ani nejde o to, že za to dostanete peníze, ale už samotný fakt společné známosti vás povede k neobjektivitě, manipulaci a k prosazování vašeho známého.

Tak tenhle stereotyp je vážně problém a dokud nepochopíme, že to tak být nemusí, respektive není, budeme na tom zle. On totiž doopravdy není ve velikosti. Žil jsem v Nizozemí (16 mil. obyvatel), v Paříži (8mil.), v Londýně (7,5mil.) a v Los Angeles (LA County asi 10,4 mil.). Když se podíváme na tabulku zemí s nejméně vnímanou korupcí, kterou nedávno uveřejnila Transparency International (viz zde) uvidíme na špičce taky několik malých rybníků, konkrétně se jedná o státy s těmito počty obyvatel: 5,5mil, 4,4mil, 5,1mil, 5,4mil a 9,4mil ... abychom vyjmenovali prvních pět. Zhruba 20mil obyvatel tak dnes představuje velikost, kterou lze opravdu obsáhnout osobní známostí. V Londýně zjistíte, že se na výstavách a přednáškách budete za chvíli potkávat stále s těmi stejnými lidmi. Žádný rozdíl oproti Česku. Žádná otevřená anonymita, kde se lidi neznají, neexistuje. Ani v Číně.

V žádném z míst (mimo Česka), kde jsem bydlel, jsem se nesetkal s automatickým předpokladem, že společná známost vede k nadržování. Kupodivu jsem mnohem častěji narazil na jinou ne-objektivitu, opačný extrém. Že vám např. ve výběrovém řízení společná známost uškodí, protože ten kdo vás doopravdy zná, je vůči vám daleko kritičtější a tedy možná i přísnější. V odborných kruzích vznikají přátelství především na základě respektu ke kvalitě práce toho druhého a častokrát ze ztráty tohoto respektu zanikají.

Jestli nám v Česku něco doopravdy hrozí, tak je to neustálé konspirační vyhledávání skrytých účelů a motivů, automaticky upřednostňující osobní prospěch zainteresovaných na úkor čehokoliv jiného. Tenhle problém je v hlavě, ne v počtu obyvatel země.

10/14/2010

Dva roky prázdnin (1.díl)


"Když jsem na podzim roku 2006 získal Fulbrightovo stipendium, musel jsem se zavázat, že následující dva roky po dokončení studia v USA strávím v Česku. 14. října 2010, tedy dnes, mi tyto dva roky vypršely. Při podpisu smlouvy jsem měl dost smíšené pocity a těchto dvou let jsem se hodně obával. Zcela zbytečně. Byly to nejlepší dva roky mého života. Dva roky prázdnin. Přikládám chronologický seznam, rozdělený do dvou textů po 12ti měsících, který detailně dokumentuje moji profesní činnost v tomto období. Toto je první z nich."

Říjen 2008
14. jsem vystoupil z letadla na Ruzyni a věděl pouze dvě věci. Následující dva roky se nenechám zaměstnat v architektonické kanceláři a ani se nebudu živit navrhováním domů. Vždy se snažím obrátit nevýhody ve výhody, tak jsem se rozhodl pustit do věcí, které mi umožňuje nejlépe Česko. Nastěhoval jsem se na Puškinovo náměstí v Dejvicích a netušil, že tam zůstanu celé dva roky. Jedu se podívat na vítání prvního ročníku do Liberce, kde se s prof. Jiřím Suchomelem domlouvám, že udělám externí přednáškový cyklus o mých zkušenostech z USA. Během pár dní ho mám připraven. Hned další den ráno se účastním jeho kritik ve školním ateliéru. Píšu text do Stavby o budoucnosti české architektury, ilustrovaný 12ti grafy. 22. večer se náhodou setkávám v baru jménem Krásný ztráty s Davidem Kopeckým. Účastním se setkání redakční rady Era21, kde např. poprvé zmiňujeme potřebu změny grafiky celého časopisu. Naplní se až po dvou letech.

Listopad 2008
3. se účastním kritik v ateliéru Zdeňka Fránka. Moje první veřejná přednáška po návratu z USA proběhla 4. listopadu v Liberci - s názvem "Cliché breaking", stane se z toho ústřední téma všech dalších činností. Na dotaz studentů a Zdeňka Fránka poprvé přemýšlím o vedení ateliéru. 5. si poslechnu přednášku Svatopluka Sládečka ve Zlíně. 6. své Bourání klišé opakuji na fakultě architektury v Brně. 10. navštěvuji přednášku Rostislava Šváchy o Le Corbusierovi. 11. pokračuji v Liberci druhým dílem s názvem "SCI-Arc vs. FUA TUL". 13. jdu na Mangadovu přednášku pořádanou o.s. Kruh, kde poprvé potkávám Marka Chalupu. Další den jedu s Cyrilem Říhou, Janem Kadlasem a Markétou na 11. Benátské bienále architektury, 18. vystupuji podruhé na Pecha Kucha Nights (v Praze) s prezentací "What is the Right Color for Green?", následně poskytuji první rozhovor v životě pro televizi Z1. 19. na pozvání Hynka Látala přednáším v Českých Budějovicích. Snad jediná přednáška ("Beyond the Ordinary"), která se mi vůbec, ale vůbec nepovedla. 20. prezentuji Cliché Breaking na VŠUP v Praze. V publiku usedá současná česká archit. špička a já poprvé lehce pociťuji, co je to tréma. 21. poskytuji rozhovor Janu Vitvarovi pro Respekt a domlouváme se, že časem uděláme pokračování. Setkávám se s Bořkem Šípkem. 24. navštěvuji v DOXu přednášku Ivana Kroupy. 25. v Liberci přednáším o našem bombajském projektu "High Density, Low Rise". 26. navštěvuji diskusi na ČVUT o budoucnosti urbanismu. Jan Jehlík říká, že se v rámci urbanismu na ČVUT zabývají vzdálenou minulostí, kdežto na nejlepších školách probírají přítomnost. Oponuji mu, na nejlepších školách se zabývají budoucností. Tak se poznáváme a domlouváme si schůzku na další týden. 27. se setkávám s Reginou Loukotovou kvůli připravované soukromé škole architektury Archip.

Prosinec 2008
Jana Kostelecká zakládá redakční radu, která jí bude pomáhat s přípravou Pecha Kucha Nights. Pozvala si do ní Cyrila Říhu, Jana Vitvara, Alana Zárubu a mě. Jiřímu Suchomelovi slibuji napsat kapitolu o členech SIALu (po roce 1989) do stejnojmenné knihy. 2. přednáším v Liberci počtvrté,
tentokrát "O cestování". 4. se poprvé setkávám s Jakubem Vilišem z Rádia Wave, který mi na základě doporučení od Davida Kazického nabízí, zda pro ně nechci vytvářet pořad o architektuře. 9. přednáším v Liberci "O učení" - přednáška vychází z mého staršího, stejnojmeného textu. Scházím se s Rostislavem Šváchou kvůli publikaci SIAL. 11. vystupuji potřetí na Pecha Kucha Night, tentokrát v Bratislavě, s příspěvkem "Too Much of a Public Space is Never Enough" a účastním se kritik v ateliérech Imra Vaška a Benjamína Brádňanského. 15. přednáším na UTB v Uherském Hradišti pro ne-architektonické publikum. 16. končím svůj cyklus v Liberci přednáškou na téma prezentací a studentům slibuji, že se přihlásím do konkurzu na vedoucího ateliéru. 17. jdu poprvé na kritiky do ateliéru Jana Jehlíka (v následujících měsících mě to čeká ještě několikrát). 18. druhé setkání rady Pecha Kucha. 19. natáčíme s Cyrilem Říhou pilotní díl Bourání (ke kterému připravuji slogany, název i náplň) a pořad dostává zelenou. 22. se setkává 6 zakládajících členů Archit.cz a diskutuje o možném pokračování projektu. Setkání vyústí v žádost o grant NČA, který by financoval nové naprogramování. Žádosti je ze strany NČA později nevyhověno, a tak se celý projekt odkládá ad acta. Silvestr u Krištofa Hanzlíka.

Leden 2009
2. ledna začínáme s Davidem Kopeckým připravovat jeho portfolio. 6. navštěvuji přednášku Prokopa Tomáška na ČVUT, druhý den se účastním cvičení se studenty Jana Jehlíka. Zastavuji se v A69, kde mi ukazují, na čem právě pracují. Píšu posudek na žádost pro Fulbrightovu komisi. Pro grantovou žádost k NČA na pokračování Architu získáváme doporučující dopisy od: Antonína Nováka, Svatopluka Sládečka, Jana Šépky, Petra Hájka, Jaroslava Wertiga, Jana Schindlera, Jana Pavézky, Bjarkeho Ingelse, Imra Vaška, Zdeňka Fránka, Davida Kopeckého, Heleny Víškové. Jak už jsem poznamenal, není nám to nic platné. 13. se účastním kritik v ateliéru Zdeňka Fránka a Radka Suchánka, o den později u Jana Hendrycha a Jiřího Janďourka, 19. v Bratsilavě v ateliéru Imra Vaška, druhý den u Benjamína Brádňanského a Víta Halady. 21. se scházím v Brně s Osamu Okamurou kvůli připravovanému číslu Era21 o kontrole veřejného prostoru. 25. píšu nekrolog za Jana Kaplického pro Era21 (za honorář si kupuji triko OKJK), nevím kolikátý jsem přišel na řadu, ale první jsem zdaleka nebyl, spousta lidí odmítla. Na kafe s Petrem Knoblochem. 27. veřejné rozloučení s Janem Kaplickým s krásným úvodem Deyana Sudjice. Setkání s Jaroslavem Andělem. Kritiky v ateliéru Jana Jehlíka. Jdu se poslechnout diskusi ve Fragnerově galerii na téma umění a architektura – za účasti Josefa Pleskota, Víta Havránka, Marka a Štěpána Chalupových, Martina Svobody, Jiřího Ševčíka, aj. Setkání s Davidem Kopeckým a další práce na jeho portfoliu. Poprvé v televizi. Diskuse nad Janem Kaplickým v rámci pořadu Vedlejší efekty.

Únor 2009
3. se setkávám s Lucií Královou kvůli natáčení 15ti minutového dokumentu ČT v rámci seriálu Generace 0 – „Budoucí elita národa“ (v dalších dílech např. vystupují Martina Sáblíková, Tomáš Sedláček, nebo Maxim Velčovský. 4. natáčíme naživo první díl Bourání, s Jaroslavem Wertigem – dodnes jeden z mých nejoblíbenějších. 5. se jdu podívat na demonstraci na podporu výstavby NK od Jana Kaplického. Neuvěřitelné. Demonstrace na podporu výstavby současné architektury. To musí být poprvé v historii Česka. 9. února, přesně tři roky po obhajobě diplomu v Liberci vystupuji před takřka totožnou komisí v rámci výběrového řízení na vedoucího ateliéru. V řízení jsem uspěl, od března začínám v Liberci učit. 11. se účastním přijímacích pohovorů do Liberce, tentokrát z druhé strany. Večer natáčím druhý díl Bourání – s Davidem Kopeckým. 12. a 13. se připravuji na přednášku v DOXu. 16. začínám v Brně na fakultě architektury vést pětidenní workshop s názvem „Second City“ – na pozvání Karla Havliše. Zároveň během něj natáčíme dokument Generace 0. 17. i s natáčecím štábem navštěvuji Wannieck Gallery, rekonstruovanou DRNH. 18. vytváříme rozhovor s A69 pro ERA21 točíme 3. díl Bourání s HŠH a den končím v publiku na Pecha Kucha Nights. 23. přednáším v DOXu na téma „Transformace průmyslových staveb na galerie“. Scházím se s Janem Šépkou, kvůli připravovanému projektu architektonického centra. 25. se setkávám s Jakubem Filipem Novákem, večer natáčím 4. díl Bourání – s Janem Schindlerem. 28. píšu svůj nejdelší text do Ery, o přílišném množství veřejného prostoru.

Březen 2009
2. začínám vést svůj ateliér v Liberci. První téma zní „problém, nebo příležitost města Liberce“. Přihlašuje se ke mně 12 studentů, což byl předem stanovený limit. 4. natáčím pátý díl Bourání – s Markem Chalupou. Další den si jdu poslechnout přednášku Raumlabor na VŠUP. 6. další setkání redakční rady PKN. 7. do Jilemnice na stavbu. 10. se v Liberci účastním přednášky Josefa Pleskota. 11. šestý díl Bourání s C2XO (dnes Mixage). 12. jdu na přednášku Michiela Riedijka, 16. na Johna Bosche. 18. – 7.díl Bourání s Janem Jehlíkem, poté spolu jdeme na vyhlášení Olověného Dušana do Veletržního paláce. 20. – 21. je v Praze na návštěvě Paul Nakazawa, skvělé rozhovory, jdeme spolu do Mullerovy vily od Adolfa Loose, s Markétou pak večer na vyhlášení Czech Grand Design do Stavovského divadla. 23. se představuji všem studentům v Liberci přednáškou „Co už jsem se naučil“. 24. jdu v Liberci na přednášku Svatopluka Sládečka. 25. – 8. díl Bourání s Jakubem Filipem Novákem a Davidem Maštálkou. 31. první kritiky mého ateliéru, za účasti Cyrila Říhy, Jana Šépky a Petra Hájka.

Duben 2009
Duben začíná devátým dílem Bourání, s Igorem Kovacevicem. 2. – rok na Facebooku, uff. 4. se jdu poprvé podívat na Babu. 8. – 10. díl Bourání s Osamu Okamurou. 9. přednáším ve Zlíně na téma „Veřejný prostor“. 11. se v úplně prázdném Indigu (vida, co dokáže špatná obsluha) setkávám s Helenou Jiskrovou. 15. – 11. díl Bourání s Reginou Loukotovou. 16. – pohřeb Davida Kopeckého. Nejsmutnější událost posledních let. Večer PKN, možná pod dojmem předchozího, vůbec se mi nelíbí. 18. první konzultační návštěva v ateliéru Marka Chalupy nad návrhem FHS do Tróji. 20. první předtáčení Bourání, 12. díl s Marcelou Steinbachovou. 21. druhé kritiky v ateliéru, za účasti bývalých spolužáků: Mileny Kubiszové, Ondřeje Volného, Ondřeje Teplého, Petry Hlaváčkové, Martina Hilperta, Roberta Damce a Petra Jandy. 22. – 25. poprvé ve Slovinsku a v Lublani. Nádhera. Neprohlížím žádné současné stavby, soustředím se pouze na Plečnika. Úplně to stačí. 27. přednáším v Liberci o Plečnikovi a poté navštěvuji přednášku Ladislava Lábuse. 29. – 13. díl Bourání se Zdeňkem Fránkem. 30. jdu poprvé hrát fotbal s Davidem Krausem, Romanem Brychtou, Pavlem Jobou, Janem Hájkem, Michalem Fišerem, Petrem Burianem, Petrem Leškem, Petrem Uhlíkem, … .

Květen 2009
4. – první setkání s Čestmírem Kopeckým a diskuse nad projektem Ostrava, Evropské hlavní město kultury 2015. 5. – kritiky v Liberci za účasti prezidenta Václava Havla a Miroslava Masáka. 6. – 14. díl Bourání s Maximem Velčovským. 8. – kolaudace bytu Petra Hájka, společná přednáška o Brazílii a Japonsku. Návštěva v rezidenci amerického velvyslance v Praze. Nádherná zahrada. 12. v Liberci navštěvuji přednášku Ondřeje Císlera. 13. – 15. díl Bourání s Davidem Krausem, pracovní oběd s Janem Šépkou. 15. předtáčím díl s Ester Havlovou. 17. na koncertě Martiny Jankové v Rudolfinu. 19. – 23. konference ve Zlíně. Provádím exkurzi architektů a účastním se diskusního panelu např. se Svatoplukem Sládečkem a Lukášem Kohlem. 23. zpět do Prahy, cestou zastávka v hotelu Avion v Brně. 25. – krátký úkol, jehož výsledkem je triko s bývalým obchodním domem Ještěd v podobě rakve. 26. přednáška Marka Chalupy v Liberci. 27. – 17. díl s Ondřejem Císlerem.

Červen 2009
Píšu 2 oponentní posudky diplomantům do Brna. 2. – týden před koncem semestru děláme tzv. před-odevzdávku mého libereckého ateliéru na půdě ČVUT. Za účasti Jana Jehlíka, Ireny Fialové, Jakuba Filipa Nováka, Jana Šépky, Petra Hájka, Jana Magasanika, Mileny Kubsizové, Ondřeje Volného a dalších. 3. – 18. díl s Janem Magasanikem. 5. připravuji první prezentaci pro Ostravu. 9. – finální odevzdání mého ateliéru v Liberci, večer setkání s Čestmírem Kopeckým a Ditou Eibanovou. 10. – 19. díl s Michalem Kuzemenským. 12. Fulbright orientace, rady současným stipendistům. Večer módní přehlídka Zuzany Veselé. 15. – ráno rozhovor s Jiřím Zhořem pro Eru, večer na kritikách ve školním ateliéru Jana Šépky a Petra Hájka. 16. – na kritikách u Jana Hendrycha a Jiřího Jaňdourka. Píšu oponenturu pro Davida Marka na VŠUP. 17. si jdu poslechnout habilitaci Jana Jehlíka a večer nahráváme 20. díl s Josefem Pleskotem. 18. a 19. na odevzdávkách v ateliéru Jana Jehlíka (s Borisem Redčenkovem, Petrem Hlaváčkem, Irenou Fialovou). 22. veřejné prezentace vyzvané soutěže na rekonstrukci FHS – Ladislav Kuba, Petr Hájek, Roman Brychta, Alena Šrámková, Marek Chalupa. 24. na obhajobách diplomantů na VŠUP, předseda komise Ján Stempel, setkání s Markem Chalupou, 21. díl Bourání s Romanem Brychtou a PKN. 25. setkání s Čestmírem Kopeckým. 26. setkání s Rostislavem Šváchou, kvůli SIALu a s Jakubem Chuchlíkem, kvůli jeho diplomu. 29. – první prezentace v Ostravě pro radu města – prodej Černé louky zamítnut. 30. cesta do Bratislavy.

Červenec 2009
Přednáším v Bratislavě na FASTU, večer 22. díl Bourání se dvojicí Opočenský & Valouch. 2. – 7. výlet do Kodaně a Malmo, jehož součástí je rozhovor s Bjarkem Ingelsem pro Eru. Tentýž den večer předtáčím 23. díl Bourání s Jiřím Zhořem. 8. vystupuji na speciálním díle Pecha Kucha Night v Karlových Varech. 14. výlet s Janem Šépkou, Zdeňkem Fránkem a Jiřím Zhořem do Berouna a na rozestavěný dům v Černíně (vila Hermína). 15. – 24. díl Bourání s FAM, večer koncert BB Kinga. 18. absolvuji svůj první desetiboj v životě: 1884 bodů. 25. díl s Markétou Cajthamlovou. Ronovského výstava na Hradě, konzultace a ateliéru A1 architects kvůli jejich výstavě Malý dům. 25. na stavbě v Jilemnici. 26. díl Bourání s Mahulenou Svobodovou. Příprava Google Earth map pro Janu Kosteleckou (Japonsko) a Ester Havlovou (Švýcarsko). Na návštěvě v čajovém domě u Lenky Křemenové a Davida Maštálky.

Srpen 2009
27. díl Bourání s Petrem Jandou. 9. dokončuji text pro přihlášku Ostravy na titul EHMK 2015. 11. předtáčím 29. díl se Svatoplukem Sládečkem. 12. nahrávám 28. díl Bourání s Danem Mertou. 18. se scházím s Igorem Kovacevicem, kvůli přípravě společného příspěvku do katalogu o zlínské konferenci, setkávám se s Bárou Kopeckou a začínáme uvažovat nad přípravou výstavy Davida Kopeckého. 23. po několika dnech dokončuji dosud svůj nejdelší text do katalogu SIAL, s názvem „Tak to bylo“. 24. píšu recenzi na ročenku Svatopluka Sládečka. 25. se potkávám v Ostravě s primátorem Petrem Kajnarem a na cestě zpět píšu vzpomínku na Davida Kopeckého do časopisu Stavba. 26. – 30. díl Bourání s Davidem Chmelařem. 27.8. – 16.9. na deseti řeckých ostrovech.

Září 2009
16. PKN v Praze. 21. přednáška Juergena Mayera a následné povídaní v hospodě. 23. konzultace v ateliéru Marka Chalupy nad návrhem ambasády do Washingtonu. 31.díl s Pavlem Hniličkou. 24. průvodní zpráva jako příběh pro Marka Chalupu. 28. začíná semestr v Liberci, zadávám dvě témata, Ostravu a výstavu Davida Kopeckého. 29. předtáčím 33. díl s Matúšem Vallem. 30. nahrávám naživo 32. díl s Imrem Vaško.

10/10/2010

SuMo 13 / "Dostavba" Staroměstské radnice


Půl roku (zajisté velmi krátká doba) jsem se se svými studenty v Liberci zabýval problémem (příležitostí) Staroměstského náměstí. Zadání, které jsem jim předložil najdete na konci textu. Zajímalo mě, zda se dokážeme shodnout na obsahu, náplni, eventuální stavby, či úpravy dnešního stavu. Jak asi očekáváte, nepodařilo se nám to. Mně ovšem během toho procesu vykrystalizovala jedna myšlenka, kterou předkládám k diskusi. Zde je:

V rozvinuté, demokratické společnosti bych zastával jednoznačný názor, že na tomto významném místě má znovu stát radnice. Dnes si to nemyslím. Pozice magistrátu je natolik zkompromitována dvacetiletým vývojem, že dnes nemůže být věrohodným zadavatelem (chcete-li vypisovatelem ideové soutěže). Měl by se této zodpovědnosti vzdát ve prospěch jiné, veřejné instituce. Ná základě prosté úvahy doporučuji, aby touto institucí byla Univerzita Karlova (tradice, historie, prestiž, výhled do budoucnosti). Magistrát by tímto krokem - předání pozemku Univerzitě Karlově - dokázal, že to s podporou vzdělanosti a kultury myslí vážně. Že se nesnaží převést každý m2 na co nejvyšší komerční zisk. Jakým způsobem pak UK se svěřeným pozemkem naloží, bych nechal zcela na jejím rozhodnutí. Věřím, že by vloženou důvěru nezklamala.

Zadání:
Nikoliv dostavba Staroměstské radnice, ale vyřešení (revitalizace, nalezení nového využití) celého Staroměstského náměstí.

"Podle mého názoru je zcela scestné tomu říkat soutěž na dostavbu Staroměstské radnice. Je to spíše snaha nějakým způsobem odstranit dlouhodobý neujasněný a provizorní stav náměstí,"
Jiří Kotalík

22. září 2009 na konferenci o budoucí podobě Staroměstského náměstí uvedl primátor Pavel Bém, že prostorové nároky radnice jsou zcela uspokojeny a Praha nehodlá využít prázdné místo po zbořeném křídle bývalé Staroměstké radnice k výstavbě radnice nové. Uvolnil tak tuto plochu k “jakémukoliv” využití a zároveň vyzval k uspořádání ideové, architektonicko- urbanistické soutěže. Myslím si, že je třeba jeho výzvu vzít vážně.

viz:
"Nepůjdeme cestou jednoduchého vypsání další architektonické soutěže na dostavbu radnice, ale v nejširší veřejné i odborné debatě se pokusíme posoudit optimální potřeby a možnosti využití tohoto prostoru v kontextu náměstí i širšího centra Prahy," uvedl už dřív primátor Pavel Bém (ODS).

Na inkriminovaném území se dnes nachází provizorně vzniklý parčík, který situaci z pohledu urbanisty, architekta, nijak neřeší. Nicméně široká veřejnost si na něj poměrně rychle zvykla. Není možné ignorovat rapidní úbytek veřejných prostor v centru měst a přijít s nápadem prostého zastavění (ať již je funkce jakákoliv).

Paradox
Zadání ateliérového úkolu se tak bude soustředit na jednoduchý paradox. Zachování veřejného prostoru v daném místě, přesto však vytvoření vhodného hmotového řešení, tak aby byly nalezeny odpovídající vztahy mezi jednotlivými aktéry (torzo Staroměstské radnice, kostel Sv. Mikuláše, plocha náměstí).

Úkol se bude skládat ze tří částí:

Proč?
Neboli analýza území. Jeho historie i současné využití. Objevení problémů a příležitostí.

Co?
Neboli klíčový aspekt projektu. S jakou vrstvou chceme přispět do území s dlouhým a složitým historickým vývojem. Zároveň se jedná asi o nejexponovanější místo celé České republiky. Tedy výzva nemůže být větší.

Jak?
Je možná nakonec nejjednodušší kategorie. Když budou obě předchozí kreativně zodpovězeny.

V Praze, 25.1. 2010,
Adam Gebrian

9/26/2010

SuMo 12 / Architektura je významnou součástí kultury



"Architektura je inteligentní forma organizace"

Po delší době a aktuálně. V uplynulém týdnu jsem zažil dvě věci, které mě docela zasáhly. První:
Akce s názvem "Praha kulturní". Setkání budoucího primátora (je to zatím jen předpoklad, ale osobně o tom nepochybuji) Zdeňka Tůmy se zástupci kulturní veřejnosti. Na téma: "co je trápí, co by mohlo být jinak, co se dá zlepšit". Diskuse odrážela složení vybraných hostů (několik zástupců divadel, filmu, vážné hudby, literatury, výtvarného umění). Na architekturu, urbanismus, problematiku veřejného prostoru ... se jaksi nedostalo (byl jsem ujištěn, že k nápravě dojde 11. října). Přesto se k ní většina řečníků snažila nějakým způsobem vztahovat (jejich instituce sídlí v nějakých objektech, chtějí se svými akcemi expandovat do veřejného prostoru).

Proč na architekta místo nezbylo? Napadá mě několik vysvětlení. Velké stavební firmy přitahovat pozornost na architekturu nepotřebují, o kvalitu jim nejde, pouze o oběstavěný objem. Architekti, kteří přežívají na sbíraní drobků, které zbydou po projektových ústavech jsou tak zaneprázdnění snahou přežít, že už nemají čas se podobných akcí ani účastnit. Zvláště v 5 odpoledne.

Je to začarovaný kruh. Na jednu stranu to vypadá, že je v Česku architektů víc, než je třeba (mimochodem, statisticky jsme zhruba průměr EU), na druhou stranu se podílejí na minimu realizovaných staveb. Pokud si politici budou myslet, že architektura do kultury nepatří a je to nejspíš totéž co stavební podnikání, budeme na tom ještě hůř. Už teď se jen zlomek z poměrně velkého množství (jde asi o 1%) veřejných zakázek zadává pomocí kritéria kvalita.

Druhý zážitek byl pozitivnější. Osobní účast na největší středoevropské webové konferenci WebExpo. Z vystoupení před dvěma sty účastníky jsem si odnesl jednoznačný poznatek: Architektura je dostatečně atraktivní a zajímavé téma pro všechny. Doopravdy se týká každého. Často na to zapomínáme a nejednáme podle toho. Naše chyba.

PS
Ilustrativní obr. na mě vyskočil jako první, když jsem do vyhledavače zadal název dnešního příspěvku.

9/11/2010

Ostrava / Evropské hlavní město kultury


"Porážkám se nevyhnete. Jsou součástí života. Nejdůležitější je, jak na porážku dokážete zareagovat."

Ve středu 8. září v 16.15 rozhodla 11-ti členná komise složená ze zahraničních a českých odborníků o vítězství Plzně v soutěži o titul EHMK 2015. Poměrem hlasů 6:5. Od začátku jsem si byl jist, že hlasování bude velmi těsné, takže to se pouze potvrdilo. Složení komise bylo předem podrobováno kritice, především, že šest zástupců Česka pocházelo z Čech, ani jeden z Moravy. Nepovažoval jsem to v průběhu celé soutěže za problém a nepovažuji to za něj dodnes. Jsem si jist, že komisaři hlasovali na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Výsledek jsem obrečel. Nestává se mi to moc často. Ale vidět úsilí desítek lidí, co do projektu dali vše co měli a přesto to nestačilo, mi vehnalo slzy do očí. Pár osobních poznámek k celé kandidatuře i budoucnosti projektu:

01./ Moje definice titulu EHMK 2015: Titul je sekyrka z pohádky "polévka ze sekyrky". Tedy všechny ingredience si stejně musíte dodat sami, ale potřebujete impuls to udělat. Myslím si, že Ostrava už ten impuls má. Není to titul, ale samotná kandidatura a její cíle. Doporučuji všem, aby si přihlášku prostudovali. Je to 700 stran velmi zajímavého čtení. I kdyby se realizovalo pouze 50%, byla by to fantazie.

02./ Nikdy jsem nepracoval na zajímavějším a důležitějším projektu. Se zajímavějšími lidmi. To si budu pamatovat navždy.

03./ Nikdy jsem nepracoval pro politickou reprezentaci - zde mám namysli především osobu primátora Petra Kajnara (ale nejen jeho), která by projektu dávala takovou podporu, ale zároveň i potřebnou volnost. Z tohoto hlediska jsme měli vynikající podmínky k práci a věřím, že jsme se odvděčili projektem, který titul nezískal, ale který, pokud zůstane vůle ho realizovat, bude mít neuvěřitelně pozitivní vliv na další vývoj Ostravy.

04./ Přihláška byla ambiciózní. A komise to opakovala jako nejčastější kritiku. Pochybovala o udržitelnosti kulturních projektů v Ostravě. Tvrdila, že po kultuře nemůže být v Ostravě vysoká poptávka. Myslím, že je velká výzva dokázat, že se spletla.

05./ Během přihlášky se dokázali příkladně sjednotit politici, soukromí investoři, aktivisté, ostravští patrioti, ale i externisté a lidé, kteří do té doby nikdy v Ostravě nebyli - ke společnému cíli. Dokonce i notoričtí kritikové všeho si dali aspoň na chvíli pauzu. Pokud tahle energie vydrží, nemám nejmenší pochyby o budoucnosti Ostravy.

06./ Před rokem a půl jsem Ostravu neznal vůbec. Teď jsem na tom o trochu lépe, ale co se zásadně změnilo, je chuť poznat ji víc. Věřím, že se kandidatuře podařilo zbourat neuvěřitelné množství klišé, která kolem Ostravy stále panují.

07./ Gratulace Plzni a hodně štěstí. Bude potřeba. V závěru mi připadalo, že soutěžení se blížilo aukci, kdy se poslední dva zájemci vyhecovali k nabídce, která několikanásobně převyšovala jejich možnosti. Uvidíme, jak si s tím Plzeň poradí. Ostrava je na tom stejně. Se dvěma malými rozdíly. Nemusí se vázat na rok 2015 a nemusí splnit úplně vše, co slíbila. S o to větší vervou by se měla pustit do realizace svých cílů. Právě proto, že nemusí.

9/10/2010

To je Ostrava.


Ostrava kandidovala na titul Evropské hlavní město kultury mj. 20ti minutovým filmem. Prohlédnout si ho můžete zde

9/05/2010

SuMo 11 / Vítěz bere vše


"No one knows what to say in the loser's locker room"
Muhammad Ali

Aneb, nikdo neví co říci v šatně poraženého. Velká pravda. Tak uvidíme, zda se to ve středu bude týkat "šatny" Plzně, nebo Ostravy. Ale jedno je jisté. Obě města zvítězila již samotnou kandidaturou. Stačí se podívat na desítky měst, co soutěžila v Německu a na stejné desítky, které se utkají o titul Evropské hlavní město kultury 2016 ve Španělsku a v Polsku. Vyhrát však může jen jeden.

8/21/2010

SuMo 10 / "Nemám čas"


"Čas stojí opravdu hroznou spoustu peněz."
Oscar Wilde

Vždycky jsem nenáviděl výraz "nemám čas". Myslel jsem si, že každý má čas. A že je to pouze výmluva, když se někomu do něčeho nechce. Nemá chuť něco dělat, nebo vám pomoci. Poprvé v životě, v 31 letech zažívám, co to znamená "nemít čas". Není to nic příjemného. Doufám, že to nebude mít dlouhého trvání.

7/18/2010

SuMo 09 / O podmínkách k "tvorbě"

"Nečinnost je nejlepší nálada na psaní, samota ta nejlepší podmínka."
Oscar Wilde

Bohužel ani jednoho se mi nedostává, a proto dnešní díl SuMo odpadá.

7/13/2010

Databáze českých a slovenských architektů v zahraničí po roce 1989


Výsledky ankety byly publikovány ve 4. čísle časopisu Era 21 (2010, téma Export/Import). Celkem se jí aktivně túčastnilo 57 respondentů. Díky moc za váš čas a vaše názory.

Chalpci a děvčata, časopis Era21 připravuje číslo s názvem export-import (letošní č.4). Rozhodli jsme se pro něj uspořádat databázi všech (ano všech, slyšíte dobře) českých a slovenských architektů, kteří působili v zahraničních kancelářích po roce 1989. Tato databáze bude tvořit podstatnou část čísla a bude graficky převedena do formy užitečného atlasu. Přikládám výzvu šéfredaktora časopisu Era21, Osamu Okamury (viz níže). Předpokládám, že se sejde stovky odpovědí. Aby nedošlo k nějaké mýlce, z hlavy vyjmenuji seznam lidí, od kterých rozhodně očekávám odpověď - jeho pořadí je čistě nahodilé (také viz níže). Termín pro odpovědi: 31.7. 2010 (což je více, než 14 dní). Na vyplnění vám stačí hodina, když o tom budete den před tím přemýšlet. Odpovědi prosím posílejte na email: adam.gebrian@gmail.com

Jakékoliv otázky prosím řešme skrze komentáře pod článkem.

A nyní klíčová otázka. Proč byste měli takový dotazník vyplnit? Existuje řada důvodů pro a řada proti, ale budu opravdu moc rád, když to uděláte. Když hledáte práci, o přijetí rozhoduje nejvíce vaše portfolio, ale ještě důležitější je správný čas podání žádosti. To se nedozvíte z webu, ale jedině od lidí, kteří již v kanceláři pracují a kteří vám mohou říci: kdy žádost poslat, komu přesně, eventualně ji mohou vytisknout a s krátkým doporučením přímo předat zodpovědným lidem. Sám jsem to pro jiné udělal více než několikrát a mnohokrát požádal své kamarády, aby to udělali pro jiné. Tím, že na dotazník odpovíte, riskujete, že se na vás budou obracet jiní lidé s žádostmi o pomoc. Ale rovněž dostanete k dispozici databázi lidí, na které se obrátit. Pokud nechcete odpovědět na všechny otázky databáze, odpovězte alepoň na některé. Každopádně je třeba vyplnit prvních 7.

Formulář we wordu ke stáhnutí zde:
http://www.ag-ent.cz/era21_formular.doc

Vážení architekti/-ky,
připravujeme číslo architektonického časopisu Era 21 na téma "export-import" - o zahraniční a přeshraniční praxi českých a slovenských architektů/-tek. Za tímto účelem se snažíme vyhledat a kontaktovat všechny architekty/-ky působící v zahraničí od roku 1989, se zvláštním důrazem na současnou situaci. Prosím pokud se vás toto týká, máte chuť se podělit s kolegy o své zahraniční zkušenosti a představit svou aktuální praci, prosíme o vaši spolupráci a kontakt. Pokud znáte další architekty-krajany v zemi vaseho působení, prosíme též o přeposlání této výzvy ke spolupráci.

Požadované údaje:

01./ Jméno, příjmení:
02./ Absolvovaná architektonická škola:
03./ Rok absolutoria:
04./ Země a město(a) působení:
05./ Roky působení (od-do):
06./ Jako architekt: v rámci kanceláře (jméno studia) / vlastní studio.
07./ Kontakty: e-mail, příp. telefon a www. (jak na vás, tak na kancelář)

Zásadní realizace (na kterých jste se podílel/-a):

Proč jste odešel/-a do zahraničí?
Jak jste si vybíral/-a zemi vašeho působení?
Jakým způsobem se vám práci podařilo získat? (prostou žádostí - emailem, poštou, skrze inzerát, kamarády - prosím popište)
V čem se pojetí architektury či práce architekta v této zemi odlišuje?
Na jaká specifika byste architekty-kolegy určitě upozornil/-la?
Doporučil byste práci v této zemi svým dalším kolegům architektům?
Co zahraniční zkušenost přináší/přinesla pro vaši osobní praxi?
Udržujete kontakty s českou/slovenskou odbornou scénou a jaké?
Plánujete návrat (či jste se již vrátil/-a) a proč?

Pokud jste působili v několika kancelářích a v několika zemích, vyplňte prosím každou zvlášť. Word dokument, který zašlete, nazvěte vaším jménem.

Prosíme o přiložení 1-3 ks jpg foto náhledu (do 500 kB) vaší aktuální práce.
Na základě vámi zaslaných informací, vás budeme dále kontaktovat s upřesněním možného výstupu pro náš časopis. Přiložte prosím rovněž vaši portrétní fotografii ve formátu 4,5cm (na výšku), 3,5cm (na šířku), 300 dpi.
Osamu Okamura


Seznam lidí, od kterých rozhodně očekávám odpověď a zároveň je prosím o rozeslání dalším lidem, kterých se to týká:

01. Tomáš Amtmann
02. Peter Stec
03. Tomáš Král
04. Irena Šebová
05. Jan Magasanik
06. Kristina Magasaniková
07. Jaroslav Hulín
08. Jaroslav Mach
09. Martin Hejl
10. Richard Heger
11. Veronika Hegerová-Bartošová
12. Veronika Nebesářová
13. Petr Štefek
14. Pavel Nasadil
15. Bára Šafářová
16. Kazi Císařová
17. Krištof Hanzlík
18. Juraj Calaj
19. Ondřej Busta
20. Helena Busta
21. Jan Goebel
22. Bronislav Stratil
23. Marek Přikryl
24. Jakub Chuchlík
25. Ondřej Tichý
26. Eliška Kosová
27. Tomáš Žáček
28. Jan Kadlas
29. Martin Hrdina
30. Matúš Vallo
31. Oliver Sadovský
32. Jakub Hlaváč
33. Eva Hendrychová
34. Martin Hilpert
35. Štěpán Tláskal
36. Martin Sviták
37. Zdena Němcová-Zedníčková
38. Radek Brunecký
39. Irena Hrabincová
40. Pavel Hladík
41. Jakub Klaška
42. David Marek
43. Lenka Leššová
44. Jan Schindler
45. Martin Kaftan
46. Jiří Pavlíček
47. Matěj Hošek
48. Pavel Nalezený
49. Tomáš Horalík
50. Michal Krištof
51. Lukáš Ťupa
52. Aleš Šedivec
53. Barbara Zavarská
54. Peter Serfozo
55. Martin Kropáč
56. Zuzana Talašová
57. Tomáš Rousek
58. Maria Derevencová
59. Martin Gallovský
60. Jan Tupek
61. Markéta Němcová
62. Adam Gebrian
63. Igor Marko
64. Marie Davidová
65. Eva Cmarová
66. Linda Novotná
67. Štěpán Toman
68. Petra Čížková
69. Jiří Richter
70. Martin Čeněk
71. Michal Šištik
72. Antonín Matějovský
73. Josef Musil

Postupně budu tučně vyznačovat ty, kteří už odevzdali. Díky moc!

Na spousty dalších jsem zapomněl a další spoustu neznám, ale to neznamená, že bychom od nich vyplněný formulář nechtěli, právě naopak.

Závěrem: Díky moc předem za váš čas a úsilí, pevně věřím, že to bude stát za to.

7/11/2010

SuMo 08 / Rozdíl mezi generalizací a stereotypem


"Data! Data! Data! I can‘t make bricks without clay."
Sherlock Holmes

Mají spolu hodně společného, ale ještě více odlišného. Generalizace, neboli zobecnění, je názor, vycházející z poznaných (vypozorovaných, vyčtených) informací. Stereotyp rovněž. Zásadní rozdíl spočívá v následujícím. Pokud např. uděláme deset špatných zkušeností s produkty jedné firmy, generalizací bude, že je hodně pravděpodobné, že stejně špatný bude i ten jedenáctý. Ale existuje možnost, že tomu tak být nemusí. Generalizace nepředpokládá, že bude platit na všechny prvky své množiny, spokojí se s většinou. Stereotyp nepotřebuje zkušeností 10. Stačí mu jedna, maximálně dvě, a je si zcela nezpochybnitelně jist, že další zkušenost bude stejná jako ty předchozí. V myšlení českých architektů a (především) studentů se setkávám s velkým množstvím stereotypů, nebo chcete-li, se „zevšeobecňujícími teoriemi na základě jedné, nebo dokonce žádné zkušenosti“.

Myslím, že už jsem naštval desítky z nich otázkou: „dobře, ale ve srovnání s čím?“, která následovala za tvrzeními typu „je to příliš velké, hustota osídlení příliš malá, cena moc vysoká, proces moc komplikovaný, komerčně málo úspěšný," atd. Odpověď bývá častokrát (tedy generalizace) stejná: ve srovnání s ničím, nebo nejčastěji, ve srovnání s jednou jedinou, velmi často (opět generalizace) povrchně získanou zkušeností, nebo špatně pochopenou informací. Nebo ještě hůře, ve srovnání se záměrně deformovanou informací.

Zde přichází na řadu Sir Arthur Conan Doyle, který prostřednictvím svého hrdiny, Sherlocka Holmese mnohokrát tvrdí (volná citace): „Není problém napasovat a upravit jakákoliv fakta na předem připravenou teorii. Proto je lepší postupovat obráceně. Vytvářet teorie na základě dat. Pokud teorie faktům odporuje, je chybná a je třeba hledat jinou.“

Abych byl trochu konkrétnější. Myslím si, že nejčastější věta studenta architektury zní (opět generalizace): … že něco nefunguje … a že je třeba to změnit tak, aby to fungovat začalo … Ono nefunguje, se většinou týká (opět generalizace) přítomnosti lidí. Fungovat to začne, když zařídíme, aby tam bylo lidí více, pokusíme se je přilákat (výraz „přilákat lidi“ opravdu nenávidím).

Někdo mi jednou řekl, že architektura je vytváření konkrétního (domů, staveb) z obecného (myšlenky, teorie, informace, úvahy). Mě mnohem více zajímá vytváření obecněji platného z konkrétního. Myslím si, že to byl jeden z důvodů, proč jsem opustil svět navrhování. Další důvody se pokusím vyjmenovat v příštím díle SuMo.

PS
Dnes jedna poznámka k anonymitě komentujících. Častokrát jsem o sobě hrdě tvrdíval, že mě nezajímá „kdo něco říká“, ale hlavně „co říká“. Jinými slovy, jméno, osoba autora, pro mě neměla vliv na význam, obsah názoru. Zjišťuji, že jsem se změnil, že už to nedokážu. Nezajímají mě „anonymní názory“. A nebudu na ně reagovat. Když jsem tento blog zakládal, zvažoval jsem, zda nezakázat komentáře. V duchu jedné anglické archit. soutěže, na kterou mě upozornil spolužák Ondřej Busta. V jejím záhlaví stálo „Toto jsou veškeré informace, žádné otázky nebudou soutěžícími položeny. A pokud přeci jen budou, nebudou zodpovězeny.“ Chápu, že si občas někdo potřebuje ulevit. Ideálně anonymně. Někdo sprostě nadává, někdo pomlouvá, očerňuje, vytváří nesmyslně stereotypní spekulace. Kupodivu si neulevujeme pochvalami, ale pomluvami. Většinou (další generalizace) jsou tyto komentáře motivovány touhou, aby si je přečetlo co nejvíce lidí. Není mi tedy moc jasné, proč je někdo publikuje na blogu s minimální čteností. Ale v pořádku. Nic mi do toho není. Jsem rád, pokud můj blog plní i tuto roli a přispívá k větší psychické stabilitě anonymně komentujících. Hromosvody mají svůj význam.

7/10/2010

Název architektonické kanceláře


Dnes mi přišel email od bývalého spolužáka (zdravím Matěji) s žádostí o tento text. Tak tady je. Je to sice už veterán a určitě v něm spousta věcí neplatí, ale třeba někomu udělá radost.

Architekti jsou lidé tvořiví a to v každém aspektu lidské činnosti (anebo si to o sobě aspoň myslí). Tento článek píšu v prostředí, kde skoro všichni studenti FA TU Liberec kolem mě chrlí jedno logo fakulty mechatroniky za druhým. Svoji kreativitu tak chtějí dokázat klientovi (teoretikovi, zájemci) hned při první příležitosti. K tomu nám zajisté poslouží název (věc nesmírně důležitá) vlastní architektonické kanceláře. Způsobů, jak vytvořit název, je zajisté celá řada. Projděme si alespoň ty nejčastější.

01. Zkratka vycházející ze jmen autorů:
Na prvním místě musím jmenovat MvRdV (zpopularizovat název při výslovnosti připomínající české pořekadlo “strč prst skrz krk“ je zajisté hodné respektu). Na druhém bych viděl španělskou archit. kancelář RCR (vycházející ze jmen autorů Vilalta, Pigem, Aranda – tato skutečnost mě vždycky rozesměje; ještěže se jmenují křestními jmény Ramon, Carmen a Rafael). Mezi dalšími budou třeba XdGA, SANAA, SOM, KCAP, MAP, EEA.

02. Prostý název podle jména autora
Tato část je věnována spíše již zavedenějším autorským kancelářím jako třeba Richard Rogers Partnership, Foster and partners, Renzo Piano Building Workshop, ateliers Jean Nouvel , Dominique Perrault, Herman Hertzberger (zkratka HeHe by byla dobře použitelná pouze v Česku), atd.

03. Neméně populární je název složený z dvojice přímení vedoucích architektů (je však také výhodnější pro známější autory)
Herzog + de Meuron, Diller + Scofidio (nevím proč tak málo využívají potenciálu zkratky DISCO), Baumschlager + Eberle, Riegler + Riewe, Lacaton + Vassal, Claus en Kaan, Neutelings + Riedijk, Schneider a Schumacher (po překladu skvělá shoda dvojice: krejčí a švec) atd. V Česku toto označení často vytváří problémy s rozlišením kdo je architekt a kdo architekta. Velmi často jsou považovány ženy za muže (Burkhalter, Jakob, Gigon, Njiric, Umemoto, Lacaton). Někdy je tomu i obráceně (viz Andrea Deplazes). Zvláštním případem této kategorie je zdvojování, nebo dokonce ztrojování stejného jména (viz Njiric + Njiric, Diener a Diener – po překladu význam navíc, viz německy: Sluha a sluha, nebo Diener a sluha nebo Nielsen, Nielsen, Nielsen – později z praktických důvodů pozměněn na 3x Nielsen)

04. Pak tu máme název, který s autory nic společného nemá, někdy odkazuje na něco jiného a někdy taky vůbec ne.
Snohetta (hora v Norsku), West 8, UN Studio (nikdy jsem nepochopil zda to má nějakou souvislost s OSN – anglicky UN), Future Systems, S333, Maxwan (název vypovídá o historii firmy. Jejich první zakázka, masterplan pro nové město o 30ti tisících obyvatelích, byla oparavdu max), NL architects (nenechává nikoho na pochybách, jaké národnosti jsou vedoucí kanceláře – většina zaměstnanců je však z Německa), Arquitectonica, COOP Himmelb(l)au (ta závorka u L, kterou začali hojně využívat až v průběhu 90. let, a která posunula nebeskou modř k nebeskému stavění tomu dodává trochu na zajímavosti, ale na přeřazení do jiné kategorie to nestačí), VMX, ACTAR, Asymptote, United Architects (konsorcium UN, RUR, FOA, Imaginary Forces, KKA, GLF celkem vtipně parodující filmovou společnost United Artists), Peripheriques, MECANOO (slavná dětská stavebnice, ta se však píše se dvěmi c a jedním o), PUSH.

05. Další variantou je zkratka, která něco vyjadřuje a v lepším případě má ještě vedlejší, často vtipný význam (ale zde nejspíš slučuji dvě kategorie)
OMA (hovorově babička, především však Office for Metropolitan Architecture, zároveň se hlásící k tradici sovětské avantgardy z roku 1928 – a jejího sdružení mladých architektů, neboli OMA. Koncem 90. let založil Koolhaas tzv. zrcadlo své slavné kanceláře – firmu AMO, která se věnuje především výzkumu a shromažďování dat. Pokud vím, AMO pro změnu neznamená vůbec nic.*), FOA (Název částečně připomínající OMA znamená jen Foreign Office Architects – neboli architekti ministerstva zahraničí. Název dokumentuje fakt, že se jedná o kancelář, kterou vede dvojice z Iránu a Španělska, svou první realizaci zhotovila v Japonsku a sídlo má v Londýně. Oba vedoucí předtím v OMA působili.), NOX (oxidy dusíku a bůhví co ještě), No.Mad (Eduardo Arroyo zde naznačuje svůj celoživotní cestovatelský postoj a zároveň sděluje, že není žádný blázen) FAT (Fashion Architecture Taste – zda architekti pracující v této kanceláři trpí problémem nadváhy, to netuším), SeArch (architektura i hledání v jednom slově), NO W HERE (nikde a zároveň právě teď a tady), SUPERSTUDIO (prostě super název), R&Sie (Vyslovujeme Er e Sy – což může znamenat buď vzduch a moře, nebo anglické slovo heresy – kacířství. Zároveň se v názvu skrývají jména počátky jmen obou partnerů a v němčině se nám sděluje, že se jedná o dvojici on a ona). Některé kanceláře postupně mění kategorie, viz transformace van Berkel + Bos na UN Studio, jasný přechod z třetí kategorie do čtvrté. V Česku se k podobnému kroku odhodlali architekti Smolík a Rychtařík (skvělá shoda jmen) změnou na poněkud fádní atelier Vyšehrad (atelier mají na Budějovické ulici).

A jaká je situace v Česku?
Tristní. Máme tu hojně zastoupenu kategorii jedna: viz AP atelier (Ten pražský v názvu vyjadřuje jméno svého vedoucího. Proč se stejně jmenuje ústecký atelier architekta Havlíka to netuším. Že by Architektonicko – Projekční atelier?), HŠH, ADNS (se Š na konci by to bylo přesnější – i když teď už možná ne. DaM, ksa. (aspoň malá písmena a tečka na konci), RAW, SHS, CMC, atd.
Do kategorie 2 spadá: Ivan Kroupa, Roman Koucký, Markéta Cajthamlová, nebo Ladislav Lábus (i když za LaLá bych se přimlouval).
Kategorie 3: Burian + Křivinka, dříve Hrůša + Pelčák (který však emigroval názvem atelier Brno do čtyřky), Kuba + Pilař, Jiran + Kohout, či zdvojení a là Rudiš a Rudiš atd.

Čtyřka, neboli prosté zkratky a názvy: dnes již legendární SIAL, neboli poněkud komplikované Sdružení Inženýrů a Architektů Liberce, SIA (atelier vedený Radimem Kousalem a Václavem Králíčkem, jehož název znamená totéž, jen není v Liberci, ale v Praze) ADR a zkratka na kterou zatím přišel každý během minuty, i když příliš nevěřil, aneb Architektura Design a Realizace. Již zmíněné Brno, Vyšehrad, FACT nebo DUM (teda jestli to něco vtipného neznamená), NEW WORK (hojně omylem uváděný jako New York), OK PLAN (i když tohle trochu vtipné je, zvláště když to porovnáme s produkcí atelieru), D3A aneb změna z DA beze změny kategorie, atelier 8000 (jestli to nebyla první celoroční výplata), architekti 4A (pokud a nevyjadřuje spojku a čekání na něco, někoho, co, kdo, teprve přijde), LENNOX (fanklub Eurythmics?), VPŘED, ELLEMENT (to zdvojené el, které dává najevo, že se jedná o většinově dámskou společnost potěší), MIMOLIMIT, PROJEKTIL (pokud jejich kariéra bude mít rychlost neřízené střely, navrhuji přeřadit do pětky), poněkud účelový ZNAMENÍ ČTYŘ (mimochodem skvělá novela od Arthura Conana Doylea), 4DS (ani podobnost se slavným softwarem nepomůže).

Pětka a nejobtížněji obsaditelná kategorie. Určitě A69, aneb tzv. devětašedesátka (ročník narození tří vedoucích kanceláře + slavná sexuální pozice. Škoda, že tento potenciál zůstává poněkud nevyužit). Musím vyzdvihnout mladou začínající kancelář Sporadical (skvělý název, hlavně vzhledem ke způsobu dosavadního přežívání).

Naopak zde uvedu jinou začínající kancelář s jejím vlastním odůvodněním:
aX je zkratkou ateliér kratochvíl & šmídek [aks]. Dvě příjmení se dají shrnout do jediného písmene X [iks,ks]. V anglickém jazyce má podobnou výslovnost slovo sekyra [axe - ax]. Ne, že bychom pracovali na sekyru, ale dokážeme rozlousknout každý oříšek a rozseknout bájný Gordický uzel. Písmeno X se v anglickém jazyce používá k označení něčeho následujícího, nastupujícího - Next. Generation X. Architecture Next. Písmeno X je blízko konce abecedy, což je další paralela - architekti schopní obsáhnout celé spektrum od A po Z (v tomto případě jen do X - Z jako zahradní architekturu pro nás dělá brácha zahradník).
Myslím, že budete souhlasit. Omlouvám se, tahle kancelář měla být ve čtyřce. A mimochodem, kdo dělá Ypsilon? Dejdar?

Určitě by sem měli patřit Olgoj Chorchoj (především kvůli výslovnosti v zahraničí [oldžojdžordžoj], spíše než kvůli příběhu s mongolským obřím červem) a hlavně pak Vlado Milunič se svou kanceláří Volné Myšlenky (vyjadřující zároveň vtipně monogram autora).Velmi mě zaujal název Kordovská nebo Kordovský (Jen by mě zajímalo zda první věta do telefonu: „Zde Kordovský nebo Kordovská“ poněkud nemate klienty.) Jaká je tedy budoucnost názvů českých kanceláří? Doufejme, že 5. kategorie bude postupně nabobtnávat na úkor ostatních, anebo se snad objeví kategorie další. Pár vlastních nápadů bych měl.

Nabízí se spousta vymezení vůči OMA, tedy kanceláři, která ve směru PR působení udává směr už dlouho. V Německu působí kancelář OSA (Office for Subversive Architecture). Špatný název určitě není OPA (neboli dědeček). Architektka Kristina Loskotová kdysi zmínila další možnosti: ORA (Office for Regional Architecture – jen bych tuto kancelář nedoporučoval založit třeba v Liberci, Litoměřicích, Litomyšli, nebo Lovosicích a po vzoru SIALU přidat začínající písmeno z názvu města do celkového názvu kanceláře), nebo ONA (vhodné pro začínající sólo architektky). Já doporučuji MAO (Malý architektonický office) a orientovat se na zemi s největším stavebním boomem současnosti.

Další možný název je třeba MINIMAX (Pro klienta: minimální náklady, maximální efekt. Pro členy ateliéru: minimum dřiny, maximální výdělky). Montypythonovské Pro prachy vše s. r. o. se nabízí úplně samo. Další varianty mi nabídl Lukáš Brom: Levou zadní s prstem v nose a. s. , nebo Akce v březnu schody zdarma architekti.

Když se podívám na současnou návštěvnost filmů v Česku, nemohu opomenout takový fenomén jako Snowboarďáci, a především pak Úžasňákovi. Jako vhodný se jeví i anglický název snímku – The Incredibles. Možná by se na toto téma mohla uspořádat nějaká architektonická soutěž.

Závěrem doplňuji pár informací, na které mě upozornili jiní.
Název DUM připomíná slovo dům, která zajímavě souzní se jménem vedoucího kanceláře, Marka CHALUPY. Taky se dá použít jako DUM Architekti, neboli DUMA. Tento název pak zase znalcům ruského jazyka připomíná kolik přemýšlení architekti projektům věnují (Jan Kadlas)
Jo, je to zajimavý. Mimochodem, ještě jedna známá trivialita: obrovskej boom "značek" (ve smyslu obchodním, či pop-nazvu hudebních kapel) mezi rakouskými arch. skupinami 90. let (non:conform, pool, artec, bkk-3, rataplan apod.) - fakt fenomén ... (říká Cyril Říha)
A co na to Lukáš Brom:
„Jo je to dobrý, ale nevidím žádnej rozdíl mezi názvama mimo cz a v cz ... všechny dost tupý většinou.“

V Liberci,
26.11. 2004,
AG

* AMO / znamená Architecture, Media, Organisation
PS /
Tento text by 100% po pěti letech zasloužil aktualizaci, nechce se do toho někdo pustit? Třeba obsáhlým komentářem?